„Musíte si myslet, že jste nejlepší. Ale to je tady jenom začátek.“ Jak vidí promotéři podobu showcase festivalů

Publikum na vystoupení Kygo na Colours of Ostrava 2018

Nejstarší a největší Eurosonic v holandském Groningenu, středoevropský Vienna Waves ve Vídni nebo menší Nouvelle Prague u nás. Jenom v Evropě je showcaseů – přehlídek dosud neobjevených kapel spojených s tematickými konferencemi  – víc než šest desítek. Je ale model showcase festivalů funkční?

Stejnou otázku si několik let pokládá i projekt Czeching. Zda vůbec existuje klíč k tomu, se přes showcase festivaly prosadit za hranicemi, a jestli konference fungují taky jako platforma pro diskuzi, jsme se ve Vídni na festivalu Vienna Waves ptali evropských hudebních promotérů a manažerů kapel.

Showcase festivaly připomínají hudební mikrosvět, ve kterém se jako návštěvník musíte smířit s tím, že nejde stihnout všechno, a jako interpret se naopak připravit na hodně specifické publikum. „Tohle je poprvé, co jsem jako delegát na Waves Vienna, a už teď hraje asi deset kapel ve stejný čas. Na těchhle akcích mám vždy takový pocit, že určitě o něco přicházím,“ popisuje Koen Ter Taag, ředitel agentury Yugofuturism, jeden z převládajících pocitů premiérového návštěvníka showcaseových festivalů. Neustálou, až těkavou aktivitu. Jako zástupce svého labelu se do Vídně přijel hlavně podívat na kapely, které by mohl zabookovat na festivaly a koncerty v Německu a Holandsku. A právě aktivita a často až nucená sebepropagace je podle hudebních profesionálů na showcase festivalech tou jedinou cestou.

„Jděte a bavte se s lidmi tak, abyste zjistili, jak to opravdu funguje, nespoléhejte jen na to, co vám vzkáže manažer,“ radí kapelám, které chtějí prorazit, Anastasia Connor, promotérka na volné noze v rámci INES (sdružení evropských showcase festivalů, pozn. autora). S tím, že samotné hraní na showcaseu vlastně ještě nic neznamená, se ztotožňuje i Olya Moldavská, promotérka zaměřující se na kapely z východní Evropy, která pro ně vytváří i strategie propagace: „Pro export kapely musíte mít plán alespoň na pár let dopředu s tím, co budete dělat. Už mít svou vlastní tvář.“

Přesně to zdůrazňuje i Koen Ter: „Není to tak, že zahraješ na SHARPu v Bratislavě, Waves ve Vídni, MENTu v Lublani, na Moscow Music Weeku a najednou se o tobě ví a všimnou si tě všichni mezinárodní delegáti, kteří vystřelí kariéru kapely nahoru. Tak to nefunguje, tohle není začátek.“ V souvislosti s tím Anastasia zdůrazňuje, že nahrávací společnost kapelu paradoxně často podepíše až v době, kdy to sama kapela potřebuje nejméně. A „nabízet sebe sama“ je pro zahraniční kapely naprosto normální praxí. „Snažím se vždy přijít, vidět, co všechno se děje, a poslouchat. Největší část festivalu ale stejně trávím mluvením s lidmi a seznamováním se s dalšími z podobného prostředí. Hlavně proto, abych viděla, jakým směrem právě průmysl a jeho jednotlivé části směřují,“ shrnuje svůj přístup k showcase festivalům a konferencím Olya Moldavska.

S tím, že základním klíčem k úspěchu ale není jen rozdávání vizitek a byznys s úsměvem, rozhovor uzavírá Koen Ter Taag: „Jezdím sem pro ten pocit, že stojím v publiku a konečně naživo uvidím něco, co mě dostane tak, že si řeknu: ,No, tak tohle chci fakt někomu ukázat. Chci, aby tohle naživo slyšeli v Amsterdamu, Rotterdamu nebo Berlíně.‘ Kvůli tomuhle okamžiku mají showcase festivaly smysl.“

Poslechněte si rozhovory s evropskými hudebními promotéry o tom, jestli jsou showcaseové festivaly cestou, jak prorazit v zahraničí.