Můžu přestat pít, když budu chtít? Závislost je ztráta vnitřní svobody, mezi ní a návykem je rozdíl

9. červen 2020

„Závislost je proces, ne stav. Postupně člověka uchopí a vzniká z přirozené potřeby měnit své prožívání,“ říká v Balancu Stanislav Kudrle, psychiatr a psychoterapeut. Změna prožívání může znamenat touhu dostat se do lepší nálady nebo zbavit se špatné, úzkosti, bolesti. Anebo přání být společenský, zajímavější. Jsou to přirozené potřeby, které máme. Cesta k nim vede přes vnitřní uvolnění, pokud jsme toho schopni. Nebo hledáme vnější pomocníky.

„V hospodě zažíváme třeba pocit bezpečí, lidé si dobře popovídají a přitom se pije. Postupně ale původní kamarádi zmizí a sedíte mezi štamgasty.“ Když zjistíme, že alkohol pomáhá s pocity samoty, připadáme si, že je to v pořádku, tak to vede k opakovanému pití. Posedávání u piva pak už nepřináší původní příjemné pocity a zážitky, ale stává se z toho zvyk, nutkavost, kterou řídí účinek alkoholu. Ritualizace hraje u závislostí obrovskou roli a s časem navíc stoupají dávky a chování si začne všímat okolí.

„Velmi často lidé přecházejí k jinému problému. Po vyléčení pervitinové závislosti začnou pít.“ Stále mají zažitý silný rituál užívání nějaké látky, který neprolomili. Pokud se v léčbě nesestoupí do hlubších pater, nerozpoznají se rituály a další návyky a nezruší se, tak je léčený ohrožen. Kudrle vzpomíná na klientku, které měla ve špajzu schovaný rum a potajmu upíjela při vaření. Po léčbě abstinovala a po roce zjistila, že místo rumu má ve špajzu čokoládu. Nezrušila rituál a ten ji dál ohrožoval. Prolomila utajenost rituálu tím, že čokoládu nejdříve nabídla i ostatním a pak si teprve vzala sama. Samozřejmě na čokoládě v rozumné míře není nic špatného.

Čtěte také

„Návyk a závislost jsou rozdílné. Návyk nemá plný rozměr problematičnosti.“ Člověk, který má návyk, by přestal, kdyby chtěl. Člověk, který je závislý, by přestal, kdyby mohl. Ale bojuje s bažením, nutkavou touhou brát svou oblíbenou látku nebo třeba nakupovat. Má falešný pocit kontroly. Myslí si, že není závislý. Ale jakmile se napije, ztratí kontrolu. Říká si, že zajde jenom na dvě, ale odchází se zavíračkou úplně opilý.

„Závislost je proces postupné proměny. Člověk si to pořádně neuvědomuje.“ Ve chvíli, kdy si závislý není ochoten připustit problém, s ním téměř nikdo nehne. Většinou se odhodlá řešit svůj problém až tehdy, když vidí některé škody kolem sebe nebo se výrazně zhorší jeho vztahy. Do té doby popírá a vymlouvá se.

Poslechněte si celý Balanc o návycích a závislostech, jehož hostem byl psychiatr a psychoterapeut Stanislav Kudrle.

autor: Petr Bouška
Spustit audio