Na co se chcete zeptat prarodičů, než zemřou? Vhodný okamžik nepřijde, musíme ho vytvořit
„Ve stáří jsou důležité hlavně dobré vztahy,“ říká v Balancu psycholožka a psychoterapeutka Martina Kukolová. Stáří může být obdobím radosti. Můžete si užívat volný čas, vnoučata, věnovat se koníčkům a předávat nabyté zkušenosti a znalosti mladším. Ale také můžete skončit jako zahořklí, agresivní dědkové a babky. Nikdo se s nimi nechce potkávat a jen čekají na smrt. Vzniká cesta do spokojeného či nespokojeného stáří už během života a jak se na ni připravit?
„Vztahy s rodiči i prarodiči si nevybíráme.“ A nabývají různých podob. Možná jste z rodiny, kde pečujete o staré rodiče jen vy a sourozenci jim nedokážou odpustit staré křivdy. Někdy toho může být na jednoho moc. Jsou lidé, kteří nejedou na dovolenou, protože by babička mohla zrovna něco potřebovat. Jiní senioři nechtějí, aby o ně někdo pečoval. Mohou si odmítat připustit, že už nezvládají starat se sami o sebe, a nevidí pokles sil, schopností a dovedností. Jiní přijímají pozornost a péči s vděkem.
Čtěte také
„Setkání s bezmocí, nemohoucností a stářím někdy nechceme vidět.“ Možná si to ani nepřiznáme, ale pohled na nemohoucího a nemocného blízkého může děsit. Co když se to jednou stane i nám? Pamatujeme si mámu a tátu plné sil v těle i v mysli. A najednou je to pryč. Někdo, kdo se staral a vedl nás celý život, už to nezvládá a sám potřebuje péči. A co se stane, až umřou? Nebylo by dobré se jich na něco zeptat, vyříkat si staré spory a nelitovat, že jsme to nestihli?
Poslechněte si celý rozhovor o vztahu ke starým lidem, konfliktech a radostech podzimu života.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
