Na co se těší Radio Wave: Divadlo

03005256.jpeg

Přes veškerou skepsi, která se kolem české divadelní scény občas rozlévá, pořád vzniká dost inscenací, které stojí za to vidět. A naštěstí se jich pár takových ještě teprve chystá. Ať už se vypravíte do Brna, do Prahy, do Ústí, na malou scénu nebo do Národního, všude můžete narazit na něco, co se nám líbilo, případně na co se těšíme. Snad to s tím naším divadlem teda nebude zas tak zlé.

Kde život náš je v půli se svou poutí, Činoherní studio, premiéra 10. 5. 2013
Že si umí poradit i s těžší látkou, dokázal Filip Nuckolls koncem minulé sezony, kdy uvedl dramatizaci novely Kde život náš je v půli se svou poutí. O inteligentní a vtipný text se zasloužil jednak jeho autor Josef Jedlička, jednak citlivá dramatizace Vladimíra Čepka. O jeho nápadité zpracování pak právě Nuckolls, který se nebál ani experimentů – oslovil například několik skladatelů, aby nezávisle na sobě zhudebnili básně Violy Fischerové, a nesourodé výplody pak bez skrupulí postavil vedle sebe. Zdaleka nejen pro tuhle odvahu stojí za to do Činoheráku zajít, dokud se inscenace ještě hraje.

Terminus, Divadlo v Celetné, premiéra 3. 10. 2013
Texty irských autorů bývají často drsné a sprosté. A přesně takový je i Terminus Marka O´Rowe, který hraje spolek Kašpar. Tahle hra je ale kromě všech zmíněných přívlastků také veršovaná, což už tak časté nebývá. Příběhy tří lidí se během toku formálně bezchybné řeči postupně proplétají, až vyústí v mystický závěr, který bez zbytečného patosu vhání slzy do očí. Sílu textu si dobře uvědomuje i režisér Marek Němec, proto stáhl veškeré efekty na minimum a dal si záležet hlavně na herecké práci. Společně s herci tak dokázal, že založit inscenaci čistě na současné hře má smysl.

The Body Present, NoD, premiéra 16. 12. 2013
Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková a Lucie Ferencová už začátkem roku dokázaly, že jejich spolupráce funguje. Tehdy uvedly projekt Lovci, v němž pohybem, hudbou i rámusem vytvářeným přímo na jevišti popsaly pozoruhodný příběh sester Válových. A v jakém složení rok započaly, v takovém ho i uzavřou – na prosinec chystají premiéru The Body Present. Tentokrát budou zkoumat „extrémy a kontrasty lidské fyzikality“, tedy to, co zrovna k divadlu prostě patří. A protože se tým nezměnil, dá se předpokládat, že i tahle inscenace bude skvělé fyzické divadlo s prvky hudby, zpěvu a kdovíčeho ještě...

03005265.jpeg

Pomocník Walser, Studio Hrdinů, premiéra 12. 11. 2013
Robert Walser byl švýcarský spisovatel přelomu19. a20. století. A také outsider, který se nápadně stranil, až zemřel v ústavu pro duševně choré. Takový příběh není zdaleka ojedinělý, a tvůrci se tak pokusili najít v něm „univerzální téma složitosti lidské existence“. Režie Jana Nebeského sama o sobě zaručuje inscenaci, která se nebude držet při zdi. Navíc se přidá práce Michala Pěchoučka, takže bude Studio Hrdinů dál pokračovat v cestě syntézy divadla a výtvarného umění. A ta bude v tomhle obsazení a v kombinaci s tématem lidského bytí pravděpodobně víc než nosná.

Velemarš, HaDivadlo, premiéra 1. 3. 2013
Režie Filipa Nuckollse dráždí diváky nejen v Ústí, ale také v Brně. Po mimořádné adaptaci Psychózy ve 4.48 v HaDivadle nazkoušel politicky nekorektní a nesmírně vtipný kus Velemarš. Komplikovaný text Wolframa Lotze přenesl do českého prostředí, a přesto mu neubral z žádných předností. Jazykově bohatá, významově štěpivá freska je výsměchem politické kultuře jako přihlouplému varieté, pojednání o nesmrtelnosti a pocta Lotzově matce. Inscenace také svědčí o kondici souboru, která se snad s každou novou inscenací prudce zvedá.

Černá zrcadla, Studio Hrdinů, premiéra 3. 4. 2013
Inscenace Den Opričníka, Sam mají společný znak – jednoho herce. V této sérii intimních zpovědí a cynických úšklebků ve Studiu Hrdinů pokračuje postapokalyptická jízda Černá zrcadla. Režisérka Katharina Schmitt dramatizací prózy Arna Schmidta vytvořila velké hřiště pro Ivanu Uhlířovou, která píše vlastní „příručku malého sviště“ na zbořeništi civilizace. Konec světa pro postavu není tragédií, ale neustálou provokací ke strhující hře.

02974095.jpeg

Zahradní slavnost, Národní divadlo, premiéra 13. 6. 2013
Autorský komentář režiséra Dušana D. Pařízka k nejslavnější hře Václava Havla je zároveň kriticky politickou poznámkou k současnosti. Pokřivenost úředníků i jejich jazyka je v inscenaci brána zcela samozřejmě, jako běžná tichá součást našich životů. Pařízek jádro inscenace vystavěl na souhře Martina Pechláta jako kariérního dravce, který je pro větší vliv schopný zcela zapomenout, kým je, a Vladimíra Javorského jako sebejistého podnikatele ztrácejícího všechny jistoty. Groteskní obludnost, s jakou je česká společnost v Zahradní slavnosti vykreslená, je až nepříjemně skutečná.

1914, Národní divadlo, premiéra 30. 4. 2014
Ačkoliv má nový počin Roberta Wilsona do premiéry ještě necelý půlrok, zásobuje divadlo natěšené diváky bezpočtem fotografií z experimentálního zkoušení eposu o konci Evropy. Dobrý voják Švejk v kombinaci s citacemi z rozsáhlé hry Karla Krause Poslední chvíle lidstva vykreslí komicky s odstupem, ale také dojemně 20. století, které slovy autorů začalo po první světové válce. Wilsonovy inscenace je mnohdy těžké odlišit jednu od druhé, ale stále si zachovávají přitažlivý půvab a dráždivost.