Na Klinice se rozjíždí lidová univerzita. Na jak dlouho, se zatím neví
Od úterý funguje v dočasně zřízeném Autonomním sociálním centru Klinika Lidová žižkovská univerzita. Vysokoškolští učitelé jako Jiří Thýn nebo Miroslav Petříček tam přesouvají některé přednášky, aby pomohli Kliniku udržet v chodu v období, kdy jí znovu hrozí zánik. Ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřina Arajmu už minulý týden řekla médiím, že převod budovy na GIBS, která o ni usiluje, by mohl být proveden už do konce tohoto týdne.
„Každé město potřebuje svoji Kliniku,“ píše se na plakátu, který visí coby součást výstavy o pražských squatech na nábřeží Edvarda Beneše. Není to tak dávno, kdy říkal Radiu Wave něco podobného i Andrej Babiš. „Pokud by byl tento modelový projekt úspěšný, dalo by se to aplikovat i v dalších městech v naší zemi,“ řekl ministr financí, který Klinice pomohl získat smlouvu o dočasném užívání budovy. Vláda se ale nedávno rozhodla chátrající dům vyjmout z privatizace. Dřív než iniciativa stihla zrealizovat projekt autonomního sociálního centra, obdržela od ÚZSVM zprávu, že smlouva o výpůjčce by se měla ukončit.
Existence místa, jakým by mohla být Klinika, souvisí s otázkou, jakou Prahu chtějí její obyvatelé mít. Praha může jít cestou Londýna, ze kterého poslední dobou přicházejí zprávy zejména o nových developerských projektech a postupném zániku čtvrtí, kde do určité míry funguje komunitní život – Chinatown i Soho obecně (kvůli zvyšujícím se nájmům) nebo Camden, místní slavnou tržnici nedávno koupil izraelský investor a čeká ji kompletní přestavba. Vytvořit v podobném městě dlouhodobě fungující prostor, za jehož užívání veřejnost nic neplatí a který funguje na bázi DIY, je nemyslitelné. Novináři britského Guardianu v poslední době rozjeli seriál o různých částech dříve kompletně veřejných promenád podél řeky Temže, které osobně procházejí a zapisují si, kolikrát jim v cestě brání nedostupný soukromý pozemek.
Ne všechna evropská města fungují jako Londýn na bázi absolutního praktikování tržní logiky. Autonomní centra otevřená svému okolí fungují v Evropě na mnoha místech, ve slovinském Mariboru vznikla na principech squattingu Pekarna Magdalenske mreže, má svoji galerii, knihovnu zásobovanou knihkupectvími, která se zbavují vyřazených publikací, pravidelně pořádá veganské večeře, debaty, přednášky, koncerty. Centra tak pomáhají posilovat místní komunitu, která se v dnešních městech často nemá kde setkávat. Leckde znamená „centrum“ obchodní centrum, jako na pražském Černém Mostě, kam děti chodí ve volném čase plavat mezi plastové kuličky do jednoho z obchodních domů. Komunitní centra pak pomáhají řešit i jiný velký problém současných měst – nárůst počtu prázdných, chátrajících budov. Paříž před několika měsíci zavedla pro majitele prázdných kancelářských prostor v centru města povinnost konvertovat je na byty, nebo zaplatit pokutu.
Nejčastější argumenty proti fungování Kliniky pocházejí od těch, kterým autonomní sociální centrum připadá jako příliš křiklavé zpochybnění principu soukromého vlastnictví. Skutečnost, že by případ z Jeseniovy mohl být precedentní a každé město by skutečně mohlo získat svoji Kliniku, je podle kritiků projektu nebezpečná. Omezení absolutní svobody majitelů domů nakládat s nimi, jak chtějí, je pro ně větším problémem než chátrající budovy v ulicích. Vytýkají squatterům také nelegální obsazení Kliniky na začátku případu. Ti odpovídají tvrzením, že legálním vyjednáváním by ničeho nedosáhli. (V Brně se spolek Kulturou proti chátrání snaží legální cestou dva roky založit podobné centrum v areálu polorozpadlých budov na ulici Vlhká. Jestli bude úspěšný, zatím není jisté.)
Současně se v těchto dnech schyluje k vyklizení několik let fungujícího legálního squatu Cibulka, jehož majitel vypověděl squatterům smlouvu. Cibulka ale funguje na rozdíl od Kliniky jako bydliště své komunity a jejím vlastníkem není stát, ale konkrétní osoba.
V Praze se tak v několika dnech nebo týdnech pravděpodobně rozhodne o budoucnosti dvou míst vzniklých na principech squattingu. Jiný nekomerční komunitní prostor v žádné z čtvrtí nefunguje. V pátek čeká zástupce Kliniky schůzka s ředitelkou Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Po ní bude o něco jasnější, zda a kdy fungování autonomního centra na Žižkově skončí a jakým městem Praha v blízké budoucnosti bude.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
