Na koncerty vybíráme jen ty největší bangery. I Love You Honey Bunny zahráli ve studiu Radia Wave
Pražská indie-popová čtveřice I Love You Honey Bunny patří mezi nejexportovanější kapely u nás. Třetí řadovka Don’t Look When I’m Changing jim vyšla v březnu 2025 a v proskleném studiu Radia Wave z ní naživo zaznělo hned pět songů. „Hrajem jen ty největší bangery,” odpovídá se smíchem čtveřice v následném rozhovoru na otázku, jak připravuje setlisty.
„S nervozitou bojujeme pořád, ale přímo ve studiu jsme nervózní nebyli, je tam příjemná atmosféra. A navíc se cestou člověk projde podél moře,“ vysvětlují I Love You Honey Bunny, jak zvládli tíhu okamžiku v podobě nahrávání alba v Brighton Electric Studios, kterými prošla spousta slavných kapel včetně například i The Cure. „Navíc tam byl s námi producent, kterého už jsme znali a on z nás dokáže dostat to nejlepší, vybičovat nás k věcem, které bychom normálně nezahráli,“ dodává kapela.
V nezměněné sestavě spolu Sebastian, Martin, Josef a Kristián hrají už dvanáctý rok a ponorky se podle svých slov už naučili chápat. „Když jsme na sebe naduclý, tak si to pak odpustíme,” říkají se smíchem. Čas od času jim ale na pódiu zahostují vokalisti, jako například Miroslav Patočka z teepee nebo Marie April. „Hráli jsme taky se smyčcovým triem, to bylo skvělý, a jednou nám na perkuse hostoval Tonda Procházka.“
Jak si I Love You Honey Bunny užili koncertování v Nizozemsku? A uvažovali někdy Sebastian, Martin, Josef a Kristián o přibrání klávesisty do koncertní sestavy? Poslechněte si celý rozhovor i písně Kintsugi, Under the Weather, Secret Ploy to Destroy the World, Who We Are a Playground Friends, které kapela živě ve studiu zahrála.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
