Na macechy klade společnost velké nároky. Ženy mají nevlastní rodičovství těžší, říká lektorka
„Jen proto, že jsem žena a vstupuju do vztahu s mužem, který má děti, neznamená to, že se o ty děti budu starat, dělat jim program nebo že budu jejich kamarádka,“ říká Eva Soukup, která se věnuje komponovaným rodinám. „Nemusím dělat, co partner nebo společnost automaticky očekává.“
„Role macechy je zatížená velkými předpoklady. Je potřeba si uvědomit, že role nevlastní matky je velmi omezená, nesnažit se jít do souboje a nekonkurovat si s biologickou matkou,“ radí Eva. „Nevlastní matky mají tendenci hodně kriticky vnímat ty biologické, které mají něco ve výchově jinak.“
„Pokud jdu do vztahu s někým, kdo má děti z předchozího vztahu, musím počítat s tím, že i jejich druhý rodič bude v našem vztahu nějak fungovat. Pokud tohle nepřijmu, je velké riziko, že to budu promítat do nevlastního dítěte. Protože ono je nositelem znaků, zvyklostí a existence tohoto člověka,“ říká lektorka.
„Vadí mi něco na straně dítěte? To je ale věc, na kterou mám žádný nebo minimální vliv. Pokud cítím odpor a stres už v momentě, kdy má nevlastní dítě přijet, je to podnět k reflexi, jestli to, co dělám, dělám dobrovolně. A pokud ne, tak kdo nebo co mě k tomu nutí. Mám zkušenost, že tímhle se lidi často opravdu hodně trápí a jejich vztahy se rozpadají, i když všechno ostatní funguje.“
„Rodiny, kde to funguje, jsou ty, které komunikují.“ Poslechněte si druhý díl Houpaček o nevlastním rodičovství.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
