„Na nádraží v Tel Avivu se nemáte cítit dobře,“ říká autor filmu Central Bus Station Tomáš Elšík

„V tomto případě to ale autoři přehnali, nikdo sem dobrovolně chodit nechce. Je to takový labyrint na ploše 4,5 hektaru a nesvítí sem slunce,“ pokračuje Tomáš. Někteří lidé sem ale naopak chodí nesmyslná a často prázdná zákoutí objevovat, jako například turistický průvodce Yohnatan Mishal. „Potkali jsme se náhodou, a najednou bylo jasné o čem točit. Yohnatan nás přivedl do místní společnosti, která existuje v podstatě sama o sobě,“ přibližuje Tomáš postup sbližování s místní subkulturou.

Dalšími postavami ve filmu jsou zástupci nejrůznějších komunit, kterým tento prostor nabízí možnost, jak v Izraeli fungovat. „Žije tady spousta etnik, nádraží má celkem 7 pater, tak jsme se snažili najít v každém patře jednu postavu, která zastupuje svoji komunitu,“ pokračuje Tomáš. Kuchařka z Filipín, uklízeč z Afriky nebo majitel největšího jidiš muzea na světě, ti všichni vypráví své příběhy, které je v dnes již vyloučené lokalitě jižního Tel Avivu sblížily.

Ačkoliv izraelští distributoři a festivaly o film nejeví žádný zájem, natáčení samotné proběhlo bez kontroverze a složité byrokracie. „Jediné povolení, které jsme potřebovali, bylo od ředitele nádraží. Jedna z postav filmu je mladá vojačka, tady proběhl jediný konflikt, museli jsme sehnat slečnu, která už svoji vojenskou službu skončila,“ říká Tomáš o bezpečnostních pravidlech izraelské armády. Služba v armádě, gentrifikace nebo imigrace a napjatá diverzita společnosti jsou tématy snímku, který se odehrává na jednom místě, zdánlivě v bezčasí. Závěr diváky kaleidoskopickými záběry na nepřívětivé a spletité podzemí nádraží dostane do pocitu, který Tomáš sám na místě prožíval.