„Na nádraží v Tel Avivu se nemáte cítit dobře,“ říká autor filmu Central Bus Station Tomáš Elšík

23. říjen 2018
Režisér Tomáš Elšík

Čtyři roky natáčel Tomáš se štábem v obřím betonovém komplexu nádraží. Od roku 1993 tvoří naddimenzovaná základna útočiště nejen pro autobusy, ale také lidi, kteří se tu dokážou ztratit nebo schovat na cestě za prodlouženými vízy a výdělkem. „Koncept Noplaces for nopeople vznikl v šedesátých letech a jde o to, aby si lidé přišli co nejvíc maličcí a byli tak snáze manipulovatelní,“ říká Tomáš o projektu architekta Rama Karmi.

„V tomto případě to ale autoři přehnali, nikdo sem dobrovolně chodit nechce. Je to takový labyrint na ploše 4,5 hektaru a nesvítí sem slunce,“ pokračuje Tomáš. Někteří lidé sem ale naopak chodí nesmyslná a často prázdná zákoutí objevovat, jako například turistický průvodce Yohnatan Mishal. „Potkali jsme se náhodou, a najednou bylo jasné o čem točit. Yohnatan nás přivedl do místní společnosti, která existuje v podstatě sama o sobě,“ přibližuje Tomáš postup sbližování s místní subkulturou.

Dalšími postavami ve filmu jsou zástupci nejrůznějších komunit, kterým tento prostor nabízí možnost, jak v Izraeli fungovat. „Žije tady spousta etnik, nádraží má celkem 7 pater, tak jsme se snažili najít v každém patře jednu postavu, která zastupuje svoji komunitu,“ pokračuje Tomáš. Kuchařka z Filipín, uklízeč z Afriky nebo majitel největšího jidiš muzea na světě, ti všichni vypráví své příběhy, které je v dnes již vyloučené lokalitě jižního Tel Avivu sblížily.

Ačkoliv izraelští distributoři a festivaly o film nejeví žádný zájem, natáčení samotné proběhlo bez kontroverze a složité byrokracie. „Jediné povolení, které jsme potřebovali, bylo od ředitele nádraží. Jedna z postav filmu je mladá vojačka, tady proběhl jediný konflikt, museli jsme sehnat slečnu, která už svoji vojenskou službu skončila,“ říká Tomáš o bezpečnostních pravidlech izraelské armády. Služba v armádě, gentrifikace nebo imigrace a napjatá diverzita společnosti jsou tématy snímku, který se odehrává na jednom místě, zdánlivě v bezčasí. Závěr diváky kaleidoskopickými záběry na nepřívětivé a spletité podzemí nádraží dostane do pocitu, který Tomáš sám na místě prožíval.

O snímku premiérovaném na Sheffield Doc/Festu, recenzovaném v časopisu Guardian a uváděném na letošním ročníku festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě si více poslechněte v rozhovoru.

Spustit audio

Související