Na Pražských křižovatkách se setkáte s divadlem pozoruhodným i těžko čitelným

Divadlo vnímají jako prostředek ke zdůraznění lidských práv, který zároveň vybízí k toleranci mezi lidmi. To jsou hodnoty, za nimiž stál Václav Havel, jehož odkaz vznik festivalu inspiroval.

Letos se na festivalu představuje celá řada osobností evropského divadla, které do Prahy přijíždí diskutovat nejen o divadle ve svých zemích, ale také o politické a společenské situaci, která ne vždy přispívá ke svobodné umělecké tvorbě. Podrobně o programu a dramaturgickém záměru festivalu v pořadu promluvily ředitelka festivalu Marta Ljubková a dramaturgyně Sodja Lotker. Marta Ljubková na začátku mluvila o tom, co vede Národní divadlo k tomu pořádat velký a nákladný mezinárodní divadelní festival.

„V Praze neexistuje žádný větší mezinárodní divadelní festival, který by nebyl výhradně orientovaný třeba jen na německy mluvící divadelní inscenace. Existují tady menší festivaly, které se věnují například i francouzskému divadlu, ale velký evropský festival tady není žádný. A činohra Národního divadla má přeci jen větší možnosti než třeba malá nezávislá scéna. A máme-li tyto možnosti, může-li se činohra dostat na pole festivalu v takové míře, byla by škoda tuto příležitost nevyužít.“
Marta Ljubková

Jaký smysl a jaké cíle má Národní divadlo jako kulturní středisko na začátku 21. století? Jakou základnu vytváří pro současné umění a kulturu? Jaké tradice je třeba rozvíjet a jaké zničit? Tyto otázky kladl moderátor diskuze nazvané Národní divadlo jako laboratoř, fórum nebo (jen) divadlo Martin Bernátek, divadelní teoretik a pedagog.

Slovenské národní divadlo Bratislava: Elity|foto: Národní divadlo,Vladimír Novotný

Jako mluvčí vystoupili umělecký šéf činohry Národního divadla Daniel Špinar, režiséři Miroslav Krobot a Jiří Havelka, a scénografka Jana Preková. Miroslav Krobot prohlásil, že Národní divadlo si může dovolit být i konzervativní.

„Možná to bude znít jako obecná fráze, ale myslím si, že jde udělat dobré konzervativní divadlo, které by využívalo českých tradic a teď nemyslím národních nebo národoveckých. Mám na mysli to, že tady máme určitý smysl pro humor, cit pro určitý typ dramatu a to že máme smysl pro nadsázku. Těch rysů by se tady u nás našlo dost. Tím by se pak to „národní“ taky trochu pojmenovalo. A myslím si, že by se mělo brát vážně.“
Miroslav Krobot

Říká se, že nic nestárne rychleji než divadlo. Z toho pohledu představuje příprava programu Mezinárodního kulturního centra Nowy Teatr ve Varšavě opravdovou výzvu. Podobně jako Národní divadlo v Praze i Nowy Teatr ve Varšavě přemýšlí o tom, jak si udržet věrné ale i konzervativní diváky a jak přilákat hledače nových trendů.

Přednášku založenou na faktech a příkladech z praxe ve veřejné umělecké instituci vedl Piotr Gruszczyński, divadelní kritik a dramaturg, který od roku 2008 spolupracuje s předním světovým režisérem Krzysztofem Warlikowským.

„Nowy Teatr je symbolem totální tvůrčí svobody. Jako příklad uvedu inscenaci Apollonya. Je to osm let, co jsme uvedli její premiéru. A i dnes při pohledu na ni nemůžu uvěřit, že jsme něco takového vytvořili. Je to tolik odlišného od inscenací, na které jsem byl v divadle zvyklý. A takovým odlišným a novým typem divadla chceme motivovat i mladou generaci režisérů, kteří u nás tvoří. Chceme, aby nová generace tvůrců dostala prostor pro svobodnou tvorbu. Pochopitelně, že je to riskantní, ale bez risku v umění ničeho nového nedosáhneme.“
Piotr Gruszczyński

V pořadu se také zamýšlí divadelní publicista Vladimír Mikulka nad inscenací Democracy in America slavného režiséra Romea Castellucciho, která byla na festivalu uvedena. Režisér Jiří Havelka promluvil o své inscenaci Elity, kterou režíroval ve Slovenském národním divadle. A o svém originálním přístupu k divadlu také mluvili irsko-angličtí režiséři Bush Moukarzel a Ben Kidd ze souboru Dead Center.