Na světě si polepšilo deset druhů skoro vyhynulých druhů zvířat, zmizelo ale dalších 73

Chřástal guamský

Nelétavý chřástal guamský, středně velký ptáček s matně hnědým peřím a černobílým ornamentem na břiše, je zajímavější, než by se na první pohled zdálo. Ztělesňuje velký úspěch záchranářů, kteří dokázali v zajetí úspěšně obnovit jeho populaci. Ta totiž z volné přírody již úplně vymizela. Teď byl jeho status v mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů přepsán z „vyhynulý“ na „kriticky ohrožený“.

Spolu s chřástalem, který je po kondoru kalifornském teprve druhým ptákem uchráněným lidmi před vyhynutím, si polepšilo dalších devět druhů zvířat. Mezi nimi je i zelený papoušek alexandr réunionský, který se teď v divočině nachází ve víc než 750 exemplářích, nebo dva druhy australských pstruhů. „Tahle desítka je jiskřičkou naděje uprostřed velké krize biologické rozmanitosti naší planety,“ řekla britskému serveru The Guardian výkonná ředitelka Mezinárodní unie pro ochranu přírody, která červený seznam vydává, Grethel Aguilar. „Je to důkaz, že příroda se umí zotavit, pokud dostane alespoň nějakou šanci,“ dodala.

Nejnovější data červeného seznamu ale rovněž ukazují, že navzdory snahám ochránců přírody vymizelo 73 dalších druhů zvířat, a dokument teď vyjmenovává 112 422 ohrožených nebo kriticky ohrožených druhů zvířat z celého světa, z nichž víc jak 30 000 je momentálně na pokraji vyhynutí.

Přečtěte si také Novozélandským ptákem roku je nespolečenský tučňák hoiho. Hrozí mu vyhynutí.

Spustit audio
  • Pracujme s tím, co známe už tisíce let, a budujme hloupá města, vyzývají urbanisté

    21. leden 2020
    Rákosový ostrov na jezeře Titicaca

    Neexistuje žádná konkrétní definice inteligentního města, platí ale, že v nich najdete high-tech věcičky, kamery a senzory na každém rohu určené ke sledování všech a všeho. Shromažďují a sbírají data, následně je vyhodnocují a využívají k tomu, aby život v lokalitě byl ještě plynulejší než před deseti minutami. Přesto se inteligentní technologie nelíbí všem.

    Ne každý chce být sledován, ne každý si myslí, že mít všechno high, tech a digi je užitečné. „Můžeme třeba taky prostě jen přemýšlet hlavou,“ říká Shoshanna Saxe z University of Toronto. „V takzvaných inteligentních městech je správa mimořádně složitá, se všemi druhy nepředvídatelných zranitelností,“ napsala v červenci pro deník The New York Times. Upozornila ve svém textu na to, že technologie stárnou rychle. „A co se stane, když senzory selžou? Mohou si města dovolit drahé týmy technického personálu a zároveň ty, kteří budou dělat práci, která je třeba? Pokud inteligentní data identifikují silnici, která potřebuje opravit, pořád musí přijít lidé s asfaltem a válcem,“ říká Saxe a vyzývá k přesměrování lidské energie směrem k budování „skvělých hloupých měst“. „Pro většinu výzev, kterým teď čelíme, nepotřebujeme nové technologie ani nové nápady, potřebujeme vůli, prozíravost a odvahu využívat to nejlepší ze starých nápadů,“ dodává Saxe.

    Ochránit a zachovat znalosti přírodních zákonů, které k budování sídel využívaly generace už staletí před námi o to se snaží i Julia Watson, která vyučuje urbanismus na Harvardu a Kolumbijské univerzitě. Jak píše server The Guardian, měli bychom podle ní vzkřísit starodávné znalosti a města budovat v souladu s přírodou, používat ekologická řešení a dobře hospodařit s vodou. Watson teď vydala knihu s názvem Lo—TEK: Design by Radical Indigenism, která je výsledkem více než dvaceti let zkoumání původních inteligentních sídel. Urbanistka navštívila obyvatele Ma'dan v Iráku, kteří tkají budovy a plovoucí ostrovy z rákosu, od kmene Zuni v Novém Mexiku se učila stavět terasovité zahrady, které zachycují a skladují vodu, kráčela po živých mostech spletených z kořenů stromů, které odolávají nepřízni počasí líp než jakákoli lidská stavba a které umožňují kmeni Khasi v severní Indii cestovat mezi vesnicemi během monzunových povodní. „Nemusíte neustále přepisovat to, co víte, abyste šli kupředu,“ říká Watson. „Stačí přeskočit a vložit tradiční čínskou technologii založenou na přírodě do něčeho nového a úžasného. Můžete tak vytvářet krásná a funkční města,“ dodává.

  • Čína, největší uživatel jednorázových plastů, je brzy úplně zakáže

    20. leden 2020
    Plastová igelitová taška

    Čína, která je jedním z největších producentů a uživatelů plastů na světě, představila plán pro snížení používání plastů na jedno použití v celé zemi. Nerozložitelné tašky budou zakázány ve velkých městech do konce letošního roku, do roku 2022 by měly vymizet úplně ze všech měst. Během letoška mají restaurace přestat používat plastová brčka, od příštího roku platí zákaz i pro ně.

    Čína se už léta snaží vypořádat s odpady, které vygeneruje 1,4 miliardy občanů. Největší skládka v zemi o velikosti přibližně sta fotbalových hřišť je už plná, a to o 25 let dřív, než se předpokládalo. Jak uvádí britský zpravodajský server BBC, jen za rok 2017 měla Čína shromáždit 215 milionů tun komunálního odpadu z domácností, údaje o jeho recyklaci ale nejsou k dispozici. Podle online publikace Our World in Data, která pracuje s daty Oxfordské univerzity, vyprodukovala Čína za rok 2010 asi 60 milionů tun plastového odpadu, následovaná Spojenými státy s 38 miliony tun. V čínském národním plánu pro dalších pět let je i zákaz plastových sáčků v roce 2022, i když obchody prodávající čerstvé potraviny budou prý osvobozeny do roku 2025. Zakázána bude také výroba a prodej plastových sáčků o tloušťce menší než 0,025 mm. Restaurace musí snížit používání jednorázových plastových předmětů o 30 %. Hotelům plán zakazuje nabízet plastové předměty na jedno použití zdarma.

    Čína není jedinou zemí v Asii, která zakročila proti plastům na jedno použití. Thajsko začátkem roku oznámilo, že ve velkých obchodech zakázalo plastové tašky na jedno použití, od příštího roku bude zákaz platit pro celou zemi. Indonéské hlavní město Jakarta zakazuje v obchodech i na trzích plastové tašky na jedno použití od června. Země taky přestaly přijímat kontejnery s odpadem z cizích zemí. V Evropě schválil v březnu Evropský parlament celounijní zákaz prodeje plastových výrobků na jedno použití, včetně talířů, příborů, brček či vatových tyčinek. Platit začne příští rok. V pátek český ministr životního prostředí Richard Brabec rozhodl, že Česko nebude zavádět plošný systém zálohování PET lahví. Současný systém sběru je podle něj funkční a Česko plní evropské cíle.

  • Maskáče do vesmíru! Nová složka armády USA představila svou uniformu a internet se baví

    20. leden 2020
    Bojová uniforma United States Space Force

    Voják musí mít uniformu. I ten, jehož polem působnosti je vesmír. US Space Force jsou sice novou vojenskou silou jedné z největších armád světa, bohužel ale oblečenou do „starých“ šatů. A s tím vyvstává řada otázek.

    Dotaženo až do absurdních konců, kam to umí velmi dobře hnát internetoví humoristi, je třeba se ptát, jaký maskáčový vzor je nejvhodnější pro boj ve vesmíru. Rozhodně to nebude klasická „lesní“ kombinace odstínů zelené a hnědé, jak vypadají uniformy jednotek nyní. „US Space Force používá stejné uniformy, jaké mají momentálně ve výstroji armáda i letectvo, a to z důvodu úspory nákladů, které by přineslo navrhování a výroba nového stejnokroje,“ vysvětluje lakonicky twitterový účet vesmírných složek. Svou váhu má i argument, že příslušníci těchto jednotek budou (aspoň prozatím) celkem pochopitelně operovat převážně na zemi. Takové vysvětlení samozřejmě ale internetovým posměváčkům nestačí. Kromě upozorňování na rozdíly mezi maskáčovým vzorem a stereotypní představou o barvě vesmíru pozastavují se hlavně nad nevyužitou příležitostí, kterou návrh uniforem pro nevšední vojenskou sílu představuje. Ostatně vzorů najdeme v popkultuře dostatek, třeba legendární uniformy Hvězdné flotily, vesmírné průzkumnicko-vojenské síly ze seriálu Star Trek. US Space Force byly z rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa ustaveny 20. prosince minulého roku. Jejich jádro tvoří vojáci, kteří byli součástí Vesmírného velitelství zřízeného již dříve v rámci letectva.

  • Britský diabetik bojuje s potravinovým odpadem – dojídá jídlo po ostatních

    20. leden 2020
    Restaurace -  zbytky

    Andrew Mayers je proti vyhazování jídla a vadí mu, kolik tun potravin putuje do popelnic. Navzdory své diagnóze diabetu 2. stupně se rozhodl žít z toho, co ostatní nedojí a co by vyhodili do koše. I když jsou to třeba jen dvě koblihy a okurka.

    „Dojídám po svých dětech. Tak můžu klidně dojídat po ostatních lidech,“ vyjádřil se pro britský zpravodajský deník The GuardianAndrew dále píše, že se odjakživa snaží vzdorovat nezdravému stravování, které život ve městech podporuje. Navzdory rodině, přátelům i znepokojeným lékařům se rozhodl zkusit to se zbytky. Kamarádi mu začali přezdívat Gutter Gourmet, gurmán z kanálu, jeho praktický lékař neskrýval znepokojení a všichni si tak trochu mysleli, že se mladý muž zbláznil. „Přestal jsem chodit do supermarketů, kupovat jídlo s sebou nebo navštěvovat fast foody. Nepřestal jsem jíst, co nabízejí, jen nekupuju ty věci, které ostatní lidi vyhazují, nepodporuju další plýtvání. Je to moje vlastní food aplikace, zadarmo,“ dodává. Britský vládní poradní orgán Wrap odhaduje roční potravinový odpad na 10,2 milionu tun, na domácnosti z toho připadá 7,3 milionu tun. Britská ekologická neziskovka Hubbub už dříve spočítala, že stravování se v řetězcích rychlého občerstvení produkuje jen v Británii ohromujících 11 miliard položek převážně nerecyklovatelného odpadu z obalů ročně, od obalových kartonů po ubrousky a plastové příbory.

    „Nadzdvihla mě i ta apatie jednotlivců, kteří říkají, že v tak globálním problému sami nic nezmůžou,“ říká Mayers. „Když jsem ležel v nemocnici, pacient na vedlejší posteli si od personálu objednal večeři a snídani, a pak je vůbec nejedl, protože mu jeho příbuzní přinesli něco lepšího. Ptal jsem se ho, jestli mu nevadí, že to jídlo, všechna energie a čas, které jeho přípravu stály, prostě půjdou do koše. Bylo mu to jedno. Přitom jediné, co by musel udělat, bylo nezaškrtnout několik políček ve formuláři,“ dodává. Andrew Mayers si způsob svého stravování nemůže vynachválit. „Styl kanálový gurmán je pro mě očividně to pravé. Trochu víc cvičím, jím menší porce a míň kalorické jídlo. Jsem s těmi, kteří žijí tak, aby co nejvíc šetřili vodu. S těmi, kteří nelétají. Je to všechno jen o rozbití spotřebitelských škatulek. A karta se obrací,“ říká.

  • Masa horké vody, přezdívaná blob, v Tichém oceánu zabila téměř milion mořských ptáků

    17. leden 2020
    Uria aalge - alkoun úzkozobý

    Za méně než rok zahynul asi milion mořských ptáků. Na vině je podle vědců z Washingtonské univerzity obří „blob“ neboli masa horké vody v oceánu.

    Studie zjistila, že tito ptáci, převážně druhu alkoun úzkozobý, pravděpodobně zemřeli na vyhladovění. Většinu mrtvých ptáků příliv nikdy nevyplaví, takže přestože bylo nalezeno podél pobřeží Aljašky, Washingtonu, Oregonu a Kalifornie asi 62 000 kusů, vědci odhadují celkový počet uhynulých zvířat kolem milionu. Alkouni úzkozobí vyhladověli proto, že pro přežití musí sníst minimálně takové množství potravy, které se rovná asi polovině jejich tělesné hmotnosti. Stále teplejší oceán však umožnil rybám, jako je losos nebo halibut, metabolickou vzpruhu, ulovili si mnohem více potravy a pro ptáky to znamenalo boj o přežití kvůli omezené nabídce malých ryb.

    Blob, který katastrofu způsobil, pochází z mnoho let trvajících kritických vln veder dotýkajících se právě mořské vody a je pravděpodobně způsoben počasím s velkým množstvím tlakové výše. Poprvé se objevil v roce 2013. Meteorologický fenomén známý také jako El Niño urychlil zvyšování teplot, které začalo v roce 2015, v roce 2016 pak teplota mořské vody vzrostla o 6 stupňů nad běžný průměr. Tlakové výše se tvoří tehdy, když se hmota vzduchu ochlazuje, smršťuje a stává se hustší, a zvyšuje tak hmotnost atmosféry a tlak povrchového vzduchu.

    Dalším z důsledků oteplení vody je také rozmnožení škodlivých řas podél západního pobřeží USA, což stálo rybolov finanční ztráty ve výši milionů dolarů. Uhynula rovněž další zvířata, například lachtani, papuchalci chocholatí a kosticové velryby. Nedostatek jídla měl kromě úhynu za následek také menší rozmnožování v celém regionu. Již zmiňovaní alkouni po hromadném vymírání stále nedoplnili své počty.„Velikost a rozsah tohoto selhání nemá žádný precedens. Bylo udivující a alarmující, jak velký dopad na mořský ekosystém má nepřetržité oteplování oceánu,“ řekl John Piatt, vedoucí výzkumný pracovník z Washingtonské univerzity. Mezitím na pobřeží Washingtonu vznikl další obrovský blob, který nyní sahá až k Aljašskému zálivu a stále roste.

  • Po smrti stromem? Stačí se nechat pohřbít v kokonu Capsula Mundi

    17. leden 2020
    Capsula Mundi

    Vaše uhlíková stopa na zemi nekončí smrtí. I po ní je vámi planeta znečišťována – hlavně kvůli dřevu, syntetické výplni nebo kovům v běžně užívaných tradičních rakvích a také betonu zpevňujícímu hroby. Italští designéři teď přichází s novým řešením.

    „Na výrobu těchto materiálů, které potřebujete jen po velmi krátký čas a pak skončí v zemi, je využíváno také značné množství energie. Navíc trvá poměrně dlouho, než se rozloží,“ říká Jennifer DeBruyn, docentka biosystémového inženýrství a věd o půdě na univerzitě v Tennessee. Italští designéři Raoul Bretzel a Anna Citelli však možná mají řešení. Nese latinský název Capsula Mundi – „kapsle světa“. Jde o organickou rakev ve tvaru vejce a může fungovat i jako urna pro uložení popela zesnulého. Po pohřbení se rozložitelná skořápka rozlomí a ostatky poskytují živiny stromku vysazenému přímo nad nimi.

    Bretzel a Citelli si myslí, že smrt je spjatá s konzumerismem stejně jako život. Jejich cílem je proto vytvořit hřbitovy plné stromů místo náhrobků, redukovat odpad a proměnit smrt v nový život. Nápad přišel již v roce 2003, když si dvojice všimla tun vyhozeného nábytku, které zbyly po slavném milánském veletrhu designu Salone del Mobile. „Šlo o velkou soutěž v navrhování nových designových věcí, ale takřka nikomu nezáleželo na budoucím dopadu, nebo jestli vůbec někdo tyto předměty využije. Začali jsme přemýšlet o projektech, které by mohly mít environmentální aspekt,“ říká Bretzel.

    Designéři uvádí na trh první verzi svého produktu, která je určena pouze pro popel. Pozdější model by měl být vhodný také pro těla, která zde budou zapouzdřena v poloze plodu. Bude však tento způsob pohřbívání pro životní prostředí skutečně přínosný? DeBruyn si myslí, že ano. „Problém s tradičními pohřby je v tom, že jsou kompletně anaerobní. Ostatky jsou pohřbeny velmi hluboko a utěsněny v rakvi. Tyto kokony mohou pomoci zajišťovat určitý tok kyslíku v systému. Myslím, že tento vynález může poprvé umožnit posmrtný život,“ dodává DeBruyn. Nový proces pohřbívání, tzv. zelený pohřeb, je již legální v celé Severní Americe.

  • Divoké kočky pronikly do výzkumného zařízení, aby tam mohly žrát lidské maso

    17. leden 2020
    Olizující se kočka

    Nový výzkum objevil (či spíše potvrdil), že vaše milovaná hravá kočka ve skutečnosti čeká, až padnete mrtví k zemi, aby vás mohla sníst. Američtí vědci to zjistili poté, co se dvě kočky vloupaly do jejich výzkumného centra a sežraly lidská těla darovaná pro forenzní výzkum.

    V nedávném článku vědci z forenzní výzkumné stanice na univerzitě Colorado Mesa popsali, jak dvě různé kočky snědly dvě lidská těla. Vědci uvedli, že obě zvířata měla chuť na tkáň z paže. Rozkládající se těla byla ponechána na pozemku zařízení o rozloze téměř jeden hektar, aby mohli studenti a vědci sledovat průběh rozkladu lidského masa. Jejich studie byla zaměřena na pomoc policii, koronerům a soudním lékařům při určování, co je u lidského těla při rozkladu přirozené a co nikoliv.

    Stanice je obklopena přes tři metry vysokým plotem s ostnatým drátem. Přes půl metru sahá i pod zem, což by mělo zamezit vniknutí velkých živočichů a také těch, kteří by se mohli podhrabat. Melissa Connor, profesorka forenzní antropologie a ředitelka výzkumné stanice, však řekla deníku The Washington Post, že kočky, skunci a hadi by mohli proklouznout dovnitř skrze mezery pod přední branou.

    Zvířata hodující na lidských tělech zachytily CCTV kamery, sežráno bylo veškeré maso až ke kosti. Dokumenty, které publikoval časopis forenzních věd, poukázaly na jedno zjištění, které potvrzuje všeobecně rozšířené povědomí o tom, že kočky jsou vybíravými jedlíky. Přestože měly na výběr z více než 40 těl, obě se vrátily vždy k tomu původnímu, přicházely opakovaně, jedna z koček dokonce 35 dní v řadě. Melissa Connor a její kolegové se však nechali slyšet, že jejich zjištění nezměnilo nic na tom, co si myslí o kočičích mazlíčcích. Zároveň dodali, že kdyby byl člověk velmi hladový, také by lidské tělo snědl.

    Čtěte také Maturant nesehnal dívčí doprovod na ples, a tak vzal s sebou kočku.

  • V Oslu za loňský rok nezemřel žádný cyklista ani chodec při dopravní nehodě. Je to díky regulacím

    17. leden 2020
    Oslo, Norsko

    V norském hlavním městě nezemřel za rok 2019 v důsledku dopravní nehody ani jeden chodec nebo cyklista. Jednoznačným důvodem jsou podle představitelů města dopravní omezení a regulace, které vykazují automobily ven z vnitřní části města. Za uplynulý rok ze zhruba 673 tisíc obyvatel města zemřel při dopravní nehodě pouze jeden automobilista.

    Tím ale ambice městské samosprávy a norské vlády nekončí. Dalším cílem politiky nazvané Vision Zero je nulová bilance zraněných v dopravě v dalších letech. V hlavním městě, ale i v celém Norsku se dramaticky snížila maximální rychlost, jakou můžou auta jezdit. Poplatek za vjezd do centra metropole se násobně zvýšil a silnice s parkovacími místy pro auta se proměnily v chodníky, cyklopruhy a malé parky s lavičkami.

    „Prostě tam nejsou vůbec žádná auta,“ popisuje novou podobu některých ulic v centru Axel Bentsen, který v Oslu provozuje bikesharingové služby.

    Město zavádí omezení, hlavně aby nezhoršovalo klimatickou krizi produkcí emisí. Mnohem bezprostřednější výsledky ale přichází právě z oblasti bezpečnosti. Přitom ještě za rok 1975 v Oslu zemřelo během přepravy 41 lidí. Stejně tak počet obětí dopravních nehod v některých velkých městech USA meziročně stále stoupá. Mezitím v celém Norsku za loňský rok nezemřelo během přepravy ani jedno dítě do 15 let. Přímo v Oslu jsou vyznačené zóny kolem škol, kde hlídky fyzicky řídí provoz při pohybu školáků ve vozovkách.

    Začátek zavádění podobných změn v norské metropoli sahá do 70. let a není pro politické představitele až tak složité. Většina obyvatel v centru města auto k přepravě stejně nepoužívá. Úplnému zákazu vjezdu automobilů do centra zabránily jen obavy majitelů obchodů o podobu zásobování. V další plánované zonaci se počítá s ještě větším zvýhodněním hromadné, pěší a cyklo dopravy.

  • Na sever vlakem? Noční spoje mezi Švédskem a Německem by mohly vyjet už za dva roky, říká zpráva

    16. leden 2020
    Noční vlak

    Švédská státní agentura Trafikverket, odpovídající za výstavbu, provoz a údržbu státních silnic a železnic, ve středu zveřejnila předběžný text zprávy o možnostech zřízení nočních vlakových spojů, které by umožnily cestovat ze Švédska do Německa a výhledově i do dalších evropských zemí.

    Informují o tom specializované stránky Back on Track, jež přinesly i překlad výňatků z rozsáhlého textu. Vypracováním zprávy pověřila loni v létě švédská vláda Trafikverket. Definitivní verze má být k dispozici do konce dubna. Výsledkem analýzy švédských dopravních odborníků je, že jako první by mělo vzniknout spojení mezi jihošvédským Malmö a Kolínem nad Rýnem. K tomu by mohlo dojít nejdříve během dvou až tří let. Pak by mohly noční vlaky ze Švédska zamířit i do dalších evropských měst, v první řadě do Hamburku, ale například také do Bruselu, Berlína, Frankfurtu nad Mohanem a Basileje.

    Kolín nad Rýnem byl vybrán proto, že „doba trvání cesty je příznivá a je tu k dispozici mnoho dalších navazujících spojů“, vysvětluje na stránkách TheLocal.se Anna Fällbom, která v agentuře Trafikverket odpovídá za dopravní smlouvy a sítě. Cesta vlakem z Malmö do Kolína nad Rýnem by podle propočtů měla trvat něco málo přes deset hodin. Cestující by tak mohl z jižního Švédska odjet například ve tři čtvrtě na osm večer a v šest ráno by se probudil na západě Německa, nedaleko francouzských hranic. Vlakové spojení mezi Malmö a Berlínem mimochodem už nyní s velkým úspěchem zajišťuje soukromý dopravce Snälltåget.

    K vypracování zprávy vedla mimo jiné úvaha, že mezi Švédskem a evropskou pevninou je značný cestovní ruch, který nyní do velké míry závisí na letecké přepravě. Jen ze Švédska do Německa se každoročně uskuteční čtyři miliony cest. Přímý vlak do Kolína nad Rýnem by v případě, že by jezdil každý den, umožnil při odhadovaném počtu 600 míst v jednom vlaku uskutečnit 219 000 cest. Letecké spojení by tak nemohl zdaleka nahradit, ale uspokojil by potřeby cestujících, kteří by se letadlu raději vyhnuli. Autoři zprávy ale uvažují i o tom, že „v dlouhodobém výhledu se může noční vlaková doprava v Evropě více rozšířit a nabýt na významu, obzvláště dojde-li k tomu, že dnešní rozsah letecké dopravy bude kvůli ochraně životního prostředí či pro vysoké náklady omezen“.

    Trafikverket si také objednal průzkum, který měl zjistit, zda by o využívání nočních vlaků do Evropy byl mezi švédskými pasažéry zájem. Výsledky ukazují, že poptávka by byla: 21 % procent dotázaných odpovědělo, že „koncept shledávají velmi přitažlivým“, podle 41 % je „poměrně přitažlivý“.

    Předtím než bude možné provoz nočních vlaků zahájit, je nicméně třeba vyřešit několik závažných problémů, říká zpráva. Současné švédské vlakové soupravy nelze z různých důvodů provozovat v evropských zemích, uvádí se na stránkách agentury Trafikverket. Je proto třeba nalézt provozovatele, který bude mít vhodné vlaky k dispozici. Započetí provozu se také neobejde bez podpory z veřejných prostředků. To prý může dále zkomplikovat dosažení nezbytné dohody o mezistátním provozu.

    Na závěr dodejme, že síť nočních vlaků Nightjet úspěšně provozují rakouské ÖBB. Jejich spoje míří do Německa, Itálie a prostřednictvím partnerských železnic i na Balkán či do Polska. Od 19. ledna letošního roku začne dvakrát týdně jezdit také přímý noční spoj z Vídně do Bruselu. Vlaky Českých drah dnes z Prahy jezdí do Curychu, Budapešti, Varšavy a na Slovensko. Například německý železniční dopravce Deutsche Bahn však provoz nočních vlaků ukončil v roce 2016 a jejich obnovení zatím neplánuje. Část z nich nicméně převzaly právě ÖBB. Vrátíme-li se do historie, už od konce 60. let provozovaly tehdejší Československé dráhy dálkový vlak Meridian, který po léta (trasa se v průběhu let poněkud obměňovala) jezdil z Bělehradu přes Prahu až do švédského Malmö. Jeho provoz ovšem definitivně skončil v roce 1993.