N.A.A.F.I ukazují latinskoamerickou identitu zbytku světa

Dalším heslem, za kterým si N.A.A.F.I stojí, je „Ritmos Periféricos“ čili rytmy periferie. Jsou mu dokonale věrní: snaží se kontinuálně vyzvedávat nativní a lokální taneční hudbu vytvořenou mimo hlavní mainstreamové proudy a ve stejný moment přinášet do Mexika hudbu, která tu má svoji premiéru.

Ačkoli N.A.A.F.I vznikl v roce 2010, větší pozornost label přitáhl až předloni, kdy vydal trojalbovou kompilaci ryze mexického elektronického tanečního žánru TRIBAL. Tribal je hudební forma, která stojí mimo uznávané hudební proudy. Je to souzvuk rytmů přivezených africkými otroky nejen do Mexika, ale celé Latinské Ameriky, který po staletí mutoval v chudších vrstvách obyvatelstva, ale zároveň se z nich nikdy nevymanil.

„Tribal není hudba, kterou by poslouchali lidé pracující v místech, jako je například mexické centrum digitální kultury. Tribal poslouchají lidé, kteří v těchto místech uklízí,“ říká spoluzakladatel labelu Lao. Z těchto slov je jasné, že N.A.A.F.I věří v revoluci zdola. A svou tvorbou přispívají do diskuze o sociální a etnické rovnosti. Konečně už při své první party, která zajistila místu, kde se odehrávala – mexickému kulturnímu centru Estela de Luz, doživotní zákaz veřejných akcí, N.A.A.F.I promítali hesla jako „JUSTICIA“, „PARTYPOLITICS“, „CULTURACLUB“, „PÚBLICO“, „GRATI$“ a „PROTESTA“.

Dalším důležitým statementem byla na SoundCloudu vydaná kompilace s názvem PIRATA 2, jedenadvacetitrackový playlist skvělých, živelných bootlegů a reworků jmen, jako jsou Nicki Minaj, Drake, Rabit nebo Lotic. Na kompilaci se podíleli nejen kmenoví členové labelu IMAABS nebo ZutZut, ale i celé spektrum lokálních spřízněných producentů. Finálně byli pak N.A.A.F.I vyneseni do mezinárodního kontextu díky společné mixtape s téměř pokrevně sesterským labelem NON Records, který byl právě v době zveřejnění pod zostřeným hledáčkem hudebních médií.

Podobně jako NON bojují proti všem formám útlaku vůči vykořeněnému lidu africké diaspory, tak i N.A.A.F.I se snaží skrze elektronickou hudbu distribuovanou na webu i v klubech obnovit hrdost Mexičanů na vlastní kulturní dědictví. Díky citu pro aktuální trendy a vlivy jsou schopni vytáhnout nápady a novinky ze zahraničí a přenášet je do kontextu a dialogu s mexickou kulturou a scénou. Skrze tento kulturní rozhovor se snaží pozvednout latinskoamerické sebeuvědomění a alespoň trochu umírnit postkoloniální traumata tím, že kombinují taneční subžánry a přepisují převládající klubový i popový mainstream nativními tribálními a latino rytmy.

Neznamená to ale, že by N.A.A.F.I byli hudebně vyprofilovaní pouze jedním směrem. Jejich tvorba komplexně odráží současnou zasíťovanou realitu a neutápí se v přehnané exotizaci sebe sama. Příkladem je třeba poslední vzdušný singl jednoho ze zakladatelů labelu Paula Marmoty, výbušné grimeové kompozice na releasech OMAARa, eklektický styl mixtapových bojovníků Laa nebo ZutZuta nebo futuro-psychedelická experimentátorka Smurphy.

Pro Evropana, který má v představách Mexiko zafixované jako zemi, kde se oslavuje i smrt, je celkem překvapivé zjištění, že klubový underground nastartoval nevelký kolektiv mladých lidí teprve před šesti lety. Samozřejmě ale ona dvousetletá samostatnost Mexika neumožnila, aby se životy prostých Mexičanů oprostily od mentálního kolonialistického dohledu. Spíš naopak: evropský diktát tu funguje daleko víc než ten americký – i domy zde mají evropský kánon. Nedostatek hrdosti, podceňování sebe sama a neustálé adorování zahraničního je poměrně častým jevem nejen v umělecké sféře.

Kolektiv kolem Alberta Bustamanteho, který vystupuje jako DJ pod výmluvným aliasem Mexican Jihad, má v sobě něco z evropských soundsystémů 90. let: přesvědčení v možnost revoluce skrze party, vymezení se vůči mainstreamu a aktivní zájem odhalovat a aktualizovat lidové hudební kořeny. Na rozdíl od raveové scény, která se jistým způsobem zakuklila a hudebně zkostnatěla, chtějí objevovat stále nové přístupy k taneční hudbě a také ji výrazně ovlivňovat, což se jim daří víc než dobře. Celý loňský rok na taneční a experimentální klubové scéně byl totiž i díky nim ve znamení trojičkových rytmů a návratu k senzuálnosti a živelnosti.