Náboženství v pilulkách a myšlenkoví upíři: Zašmodrchaná budoucnost v knize Centrální stanice

10. říjen 2018
Tidhar Lavie - Centrální stanice

Továrny na geneticky modifikované novorozence, náboženství podávané v pilulkách jako droga nebo upíři vysávající lidem vzpomínky. To všechno jsou nápady, z nichž je poskládaná krátká, ale intenzivní sci-fi kniha Lavieho Tidhara Centrální stanice. Série příběhů z futuristického Tel Avivu, který stojí na úpatí kosmické stanice, je zároveň plná nostalgie a melancholie typické pro autory jako Ray Bradbury.

Lavie Tidhar vyrůstal v Izraeli, ale během let bydlel na řadě míst po celém světě. Také jeho kniha je plná cestovatelů, kteří momentálně zakotvili v Tel Avivu, jenž se proměnil v obří multikulturní město vybudované kolem kosmické stanice, odkud vyrážejí rakety na další místa sluneční soustavy.

Centrální stanice není román, ale soubor volně propojených povídek, které původně vycházely samostatně. Navíc ani nechce působit uceleným dojmem. Tidhar nám naopak ukazuje, že budoucnost bude složitější a podivnější, než si dokážeme představit. Rozhodně složitější, než aby ji bylo možné popsat v jedné knize. A hlavně, že nebude tvořit žádný velký příběh, ale spíš sled přes sebe přeházených zmatečných dějů.

The Littlest Reich: Tvůce Bloku 99 oživuje nacistické loutky v béčkovém hororu o Mistru loutkářovi

Z filmu Puppet Master: The Littlest Reich

Pamětníci devadesátkových videopůjčoven si možná ještě pamatují příběh o skupině paranornálních vyšetřovatelů, kteří se vypraví do tajuplného hotelu Bodega Bay a tam jeden po druhém padají za oběť oživlým loutkám vyzbrojeným noži, plamenomety nebo vrtákem vyrůstajícím z hlavy. Béčková hororová série Mistr loutkář ale nikdy úplně neskončila. Nyní jí vdechl nový život do dřevěných údů a kovových kloubů S. Craig Zahler, tvůrce krváků Kosti a skalp a Blok 99.

V jedné části knihy Tidhar píše, že přítomnost se tříští a že „budoucnost z ní raší do všech stran jako větve ze stromu“. Právě takový obraz budoucnosti chce jeho kniha vytvořit. Obraz, ve kterém se do sebe jednotlivé příběhy prolínají a větví se, ale zároveň se dotýkají spousty dalších příběhů, které kniha jen naznačí.

Přes všechny biotechnologie, virtuální světy, kosmické cesty a proměny v povaze samotného lidstva má v sobě Centrální stanice zároveň velký kus nostalgie. Poetický způsob psaní, plný obrazných přirovnání a líčení emocí, jako by ve čtenáři chtěl vyvolat pocit dětského údivu a zároveň melancholii nad zašlými časy. Může nám připomenout Raye Bradburyho, ale na rozdíl od něj Tidhar nikdy nesklouzává k vyložené sentimentalitě. Když v několika pasážích s láskou píše o zastaralých tištěných knihách s brakovou izraelskou literaturou, jako by nám připomínal, že součástí zašmodrchané budoucnosti budou i vzpomínky na minulost.

Více o biotechnologické virtuální realitě, nostalgii po tištěných knihách a příliš složité budoucnosti si poslechněte v nejnovějším díle Ektoplasmy.