Nakonec tam nenajdete ani ten jmenný rejstřík. Karel Veselý a Touhy a sny postsocialistického popu

„Až když jsem narazil na něco podnětného, tak jsem si tu konkrétní píseň skutečně pustil. Tenhle přístup mi hodně urychlil práci. Naposlouchávat celou diskografii například Ilony Csákové, to bych asi nedal,“ dodává Karel Veselý se smíchem. Zároveň ale už vážně zdůrazňuje, že knihu psal bez vší ironie a shazování. „Všechny písně a texty, jakkoliv jsou banální, jsem bral jako historické artefakty, otisk konkrétní doby. Gró té práce neměla být kritika, snažil jsem se hledat, co je za tím, dopátrat se východiska.“

Závěr knihy je zaměřený na období po pandemii covidu, kdy streamovací platformy ovládl rap, který s miliony přehrání válcuje všechno ostatní. „S poslední kapitolou jsem zároveň paradoxně nejvíc bojoval, protože rap je jednak moje srdcovka a druhak jsem ještě neměl ten historický odstup, protože jde v podstatě o popisování současnosti, přiznává Karel Veselý. Specifikem posledních let se zároveň stává čím dál větší rozevírání nůžek mezi mladou a starší generací. „Třeba Viktor Sheen má na jednu stranu milionová čísla na streamech, ale lidé narození před revolucí ho často ani neznají, protože v komerčních rádiích jeho písně v podstatě nehrají.“

Proč v nové knize Karla Veselého nenajdete odkaz na tematický playlist a nakonec ani ten jmenný rejstřík? Která kapela svými depresivními texty nezapadala do nadšeneckého porevolučního étosu? Na koho v knize nezbylo místo? A jaký žánr ovládne žebříčky a streamy v další dekádě? Poslechněte si celý rozhovor!