Narcos: Seriál o kolumbijských válkách s narkomafií nechává vyniknout síle skutečných událostí
Nepotřebovali jsme ani další gangsterku, ani další film o Pablu Escobarovi. Příkladů obojího nabízí filmová a televizní historie poměrně hodně. Přesto jsou Narcos jedním z nejlepších seriálů roku.
Výsek dějin, který fascinujícím způsobem připomíná, jak mohou zločinecké organizace umenšit roli státu, oživuje poslední seriál platformy Netflix velmi dobře – nechává především vyniknout události samotné. Příběh o vzestupu nejbohatšího zločince historie nepodrobili scenáristé ani režisér José Padilha (Elitní jednotka, Robocop) žádným experimentům. Naopak. Chronologické vyprávění doplňuje voiceover, kterým Padilha kyne směrem ke Scorseseho klasice Mafiáni. Hlas patří Steveu Murphymu, agentu americké DEA, který je v době Reaganovy války s narkomafií spolu se svým partnerem Javierem Peñou převelen přímo do Kolumbie, zásobující celé Spojené státy Escobarovým kokainem.
Podle Murphyho vzpomínek DEA do té doby pronásleduje dealery trávy, kteří běhají po Miami v kraťasech a žabkách. I nějaký čas poté, co do USA začíná masivně pašovat Escobar, pasou tamní úřady stále jen po marihuaně. Kokain je novinka, narkomafie nadaná schopnostmi, jaké prokázal Escobar, také. Úspěch jeho narcos neznamenal začátek války gangů nebo válek s policií, ale boj s celým státem a potažmo i Reaganovou Amerikou, kde si kolumbijským zbožím protahovali nosy až na Wall Street. Podle interpretace seriálu rozpoutal Escobar konflikt částečně ze žárlivosti na kolumbijské státní představitele. Sám se toužil stát jedním z nich, jeho výjimečný úspěch na poli drogového byznysu mu ale zkazil plány.
Spekulovat se dá o tom, nakolik podobu Narcos ovlivnil legendární The Wire, který v posledních letech rezonuje v mnoha kriminálních seriálech – podobně jako baltimorská kronika dělí Narcos svoji pozornost mezi všechny zúčastněné strany „hry“, hlavním zájmem je přehlédnout ji celou a postihnout systémová i náhodná selhání na obou stranách. The Wire ale není jediný titul, který mohou Narcos připomenout, seriál se zdá být koncentrátem rysů a osvědčených postupů současné quality tv. I zasazení do reaganovské éry, mezinárodní obsazení a zařazení scén v jiném jazyce než v angličtině (dobrá polovina Narcos je španělsky) odpovídají posledním televizním trendům.
Pozornost publika je samozřejmě upřena především na Escobara, s jehož nenápadně charismatickým představitelem Wagnerem Mourou tráví kamera nejvíc času. Jeho i ostatní postavy popisuje scénář přes rychlé tempo poměrně komplexně. Jak si všímá Lydia Smears z Guardianu, ani menší ženské postavy v mužském prostředí seriálu neslouží jen jako jednorozměrná křoví. Escobarova Lady Macbeth, milenka a později autorka jeho knižního portrétu, i členka levicové guerilly M-19 jsou postavy s pochopitelným vnitřním životem, motivacemi a schopností příběh ovlivňovat. Tvůrci seriálu však publikum nechávají sledovat kolumbijskou válku narkomafie z odstupu od charakterů. Spíš než o jednotlivých hráčích jsou Narcos o celé pověstné „hře“.
Jediným neobvyklým formálním prvkem je zařazení dokumentárních záběrů a fotek Pabla Escobara, policejních zátahů na varny v džunglích i mrtvoly vršící se na místech jeho operací. Skutečné obrazy z Kolumbie ladí s celkově uměřeným formálním stylem seriálu, místy připomínajícím dokument. Díky chronologickému vyprávění, respektu k historickým faktům i hereckým výkonům, které na sebe nestrhávají pozornost, jsou Narcos téměř didaktickým pořadem relevantním i vzhledem k dnešním událostem – americké debatě o legalizaci marihuany a zásadní roli, kterou v Kolumbii stále hrají drogové kartely a teroristické organizace. Koncentrát současných postupů quality tv je tak plně ve službách příběhu napsaného podle skutečných událostí.
Vyprávět pomocí voiceoveru se však nakonec nezdá jako stoprocentně dobré rozhodnutí. Hlas (skutečného agenta DEA) Stevea Murphyho seriál doplňuje pouze o komentář klasického poldovského pohledu na věc. Nijak překvapivé už dnes není, že má americký agent legraci z Reagana a chová nevraživost vůči nadřízeným agentům, kteří mu znesnadňují práci bohorovností a studenoválečným antikomunismem. Murphyho voiceover je často velmi popisný, místy sklouzává ke zbytečnému vysvětlování toho, co se před námi odehrává. Vzhledem k tomu, jak závažné a současně (alespoň u nás) nepříliš známé události popisuje, může být divák s tímto didaktickým přístupem vlastně spokojený. Ve srovnání s voiceoverem Scorseseho Mafiánů však Murphyho vyprávění chybí další rozměr.
Díky kontrastu brutální reality a nadšeného popisu mafiánského prostředí v podání Henryho Hilla je Scorseseho film také o falešných představách a okouzlení mafií, použití voiceoveru pomáhá definovat Henryho charakter a reflektuje podivnou přitažlivost skutečného gangsterského prostředí i gangsterských filmů. Naproti tomu Murphyho vyprávění kromě popisu situace nic dalšího nenaznačuje, vypravěč je tak snad sympatickým, ale docela obyčejným americkým policajtem. Mohl to být však právě voiceover, který by zdůraznil v seriálu nenápadně zobrazené následky vzestupu narkomafie na státní složky – Escobarovi pronásledovatelé se po čase stávají stejně tvrdými jako on sám. Brutalita plodí další brutalitu a nátlak kartelu znamená vynucenou proměnu pozice státu. Jako epilog k seriálu může posloužit četba aktuálních zpráv z Kolumbie, která se momentálně blíží k mírové dohodě s teroristickou organizací FARC, činnou v zemi už od 60. let.
Narcos (1. série)
Netflix
Režie: José Padilha
Scénář: Carlo Bernard, Chris Brancato, Doug Miro,
Hrají: Wagner Moura, Boyd Holbrook, Pedro Pascal, Maurice Compte
10 epizod / 49 minut
Byla potvrzena i druhá série seriálu.
