Národní třída: Druhý film Štěpána Altrichtera se nemůže rozhodnout, jak moc je křupanství cool

Z filmu Národní třída
Z filmu Národní třída

Pět let starý film Schmitke je jedním z nejlepších debutů, které v porevolučním Česku vznikly. Štěpán Altrichter v něm představil zajímavého hrdinu, kterého se sympatickou nejednoznačností zahalil do krušnohorských mlh. Nyní se Altrichter vrací s papírově atraktivním druhým filmem – Národní třída vznikla podle předlohy Jaroslav Rudiše a v hlavní roli hraje Hynek Čermák. Přijetí filmu nahrává i stále rezonující úspěch seriálu Most, jehož kulisy film do jisté míry připomíná.

Čermákův hrdina s přezdívkou Vandam vyrůstal na sídlišti Jižní Město v letech, kdy teprve rostlo, a pražskou periferii dosud neopustil. Žije sám a je králem svého štamgastského stolu v pivnici Severka. Od sametové revoluce uplynulo třicet let a kumpáni ze Severky ho vzývají jako hrdinu, protože 17. listopadu 1989 nastartoval první ranou revoluci. Otázka, jak to doopravdy bylo, je jedním z vracejících se motivů filmu – a taky motivem, s nímž se Altrichter vyrovnává se značnou nepřesvědčivostí. O něco lépe je na tom milostná zápletka – Vandam vší silou usiluje o místní servírku, které se snaží kavalírsky pomoct z nesnází. Jenomže jakmile začne fungovat vzájemný vibe mezi oběma postavami, ukáže se jiná ze slabin filmu.

Hynek Čermák ve filmu Národní třída

Ten totiž následuje poněkud černobílé vidění současnosti, jež nekoriguje ani režisérova tendence film znovu táhnout do mystického oparu, který tentokrát nepřichází z Krušnohoří, ale lesa, který obklopuje „Jižák“. Proti Vandamovi zde stojí prospěchářští politici i bezskrupulózní developeři, a Národní třída jako by podtrhovala hrdinovo vidění světa, ve kterém můžete být úspěšní a bohatí, jen pokud jste zároveň svině. A přestože například scéna lovu divočáka mezi paneláky připomene to nejlepší ze Schmitkeho, působí Národní třída bezradně – potvrzuje to i vracející se metafora zvířete v lidské džungli anebo zničehonic se objevující figury z protagonistovy minulosti.

Z nejisté nálady filmu se dá vytušit, že tvůrci chtěli dát Vandamovi auru nejednoznačnosti, abychom s ním navzdory jeho buranství maskovanému za kavalírství dokázali soucítit. Ve výsledku ale nestojíme před figurou typu gangstera Mikea z Perníkového táty, ale jednoznačně smutným primitivem, jehož vidění světa zamrzlo v letech, kdy se v Severce naposledy praly záclony. Oproti knize akcentovaná komediální rovina (Hynek Čermák tu má nezřídka v oku rošťáckou jiskru Petra Čtvrtníčka) ještě posiluje dojem, že máme Vandamovi fandit. Ale taky to, že tvůrci tak trochu nevědí, co si s ním vlastně počít.

Je Jižák čtvrtí, ve které se může dít něco pozoruhodného? A jak kombinuje Národní třída mystičnost se syrovou realitou? Poslechněte si recenzi nového filmu Štěpána Altrichtera.

Spustit audio

Související