Narozeninové orgie v urinálním paláci aneb Kouzlo panoptika
The Tiger Lillies, trio punkových excentriků z londýnského Soho, je v Česku už od 90. let jako doma. Pravidelné výpady této trojice do naší metropole letos vyvrcholí koncertem u příležitosti dvaceti let jejich existence. Klasikové britské avantgardy vystoupí stylově 20. září v pražském Divadle Archa.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PROFIL!
Skladby kapely The Tiger Lillies, která vznikla v roce 1989 v Londýně a za necelých dvacet let své existence natočila úctyhodných třiadvacet opusů, jsou divokým extraktem předválečného berlínského kabaretu, pouliční opery, francouzského šansonu, cikánských písní a odkazů na Bertholda Brechta. Jejich písňovým příběhům i maniakálním koncertním představením dominuje - vedle souhry hravého perkusisty Adriana Huge a kontrabasisty Adriana Stouta - zejména projev zpěváka Martyna Jacquese, který se coby samouk vyškolil na vokalistu s kastrátskou technikou hlasu. Akordeonista a výhradní autor všech skladeb anarchistického tria, libujícího si v expresivním divadelním líčení, se velmi rád stylizuje do role posedlého věrozvěsta zkázy.
Hlavními postavami jeho písní jsou především společenští vyděděnci, outsideři a více či méně politováníhodní "lůzři" všeho druhu: znásilněné ženy i muži, homosexuálové nakažení virem HIV, surovci, devianti, feťáci, věčně zpití námořníci nebo oblíbené cirkusové zrůdy. Ostatně album Circus Songs z roku 2000, zaměřené na světobol depresivních klaunů, olezlých kejklířů, zlomyslných gigolů, zdeformovaných oblud a další varietní havěti, patří i díky silným melodickým a aranžérským nápadům k absolutním vrcholům jejich tvorby. Právě na tuto desku letos Tiger Lillies navázali dvojalbem Freakshow, věnované především trudnému osudu prostitutek po centrální lobotomii. Stejně jako jejich vánoční dvojalbum Sinderella, které vyšlo letos v lednu, pokračuje i tento opus v dobré tradici perverzních koncepčních nahrávek, jimiž "Tygří lilie" prosluly po celém světě.
V čem přesně ale spočívá neodolatelnost této extrémní poetiky? V dokonale vyvážené směsi pichlavé ironie a smutku, v ideálním poměru inteligentní provokace a vysoce nekorektního černého humoru, v zábavném prolnutí hororu a melodramatu. Jakkoli se může z výše uvedeného popisu styl Tiger Lillies jevit jako jednorozměrný, opak je pravdou. Přestože se britští milovníci lidských deviací během dvou dekád do jisté míry tematicky i hudebně vyčerpali, jejich důmyslné variace na téma kolektivního zmaru působí plasticky a osvobodivě: máloco člověku zvedne náladu tak, jako možnost zakřepčit si ve své poslední hodince. Po doznění přídavku se na jejich koncertech člověk vždycky trochu diví, že úlevně očekávaný konec světa pořád ne a ne přijít. Toto mírné zklamání nicméně bohatě vyvažuje spiklenecká radost z vědomí, že bez ohledu na naše výhry a prohry, úspěchy či selhání, budeme všichni brzy součástí téže tlející hlíny.
Těžko definovat skupinu, jejíž podvratný repertoár - točící se co do obsahu kolem bizarních sexuálních praktik, prostituce, pohlavních chorob, rozličných aberací, vražd, sadismu a vůbec obscenit a blasfémií všeho druhu - budí hrůzu i smích, obdiv i provinilost zároveň. Je tohle postmoderní vaudeville? Možná. Jenže do morbidního a z volby pokleslého světa poskvrněných Lilií občas pronikají i "vyšší" muzikantské a autorské ambice.
Na svůj opus The Gorey End (nominace na cenu Grammy, 2003), složený ze zhudebněných textů již nežijícího spisovatele, kreslíře a podivínského solitéra Edwarda Goreyho, trojice s úspěchem přizvala respektovaný smyčcový soubor Kronos Quartet. Předloňský živý záznam ze Švédska, mile pojmenovaný Urinal Palace, pro změnu zachycuje ojedinělou spolupráci kapely se symfonickým orchestrem. Tiger Lillies se v minulosti podíleli také na řadě performancí a divadelních projektů včetně slavného představení Circa, zasazeného do tango tančírny připomínající lepší bordel. Mezi jejich autorské vrcholy lze počítat i retardační muzikál Shockheaded Peter, založený na poučných příbězích malých nezvedenců od německého lékaře Heinricha Hoffmanna z poloviny 19. století.
Není divu, že si jeden z dopisovatelů internetové edice vlivného deníku The Times před časem posteskl: "V ideálním světě by Tiger Lillies reprezentovali Británii v soutěži Eurovize." Inu, proč ne, kdo jiný by měl svět infantilního pozlátka infikovat virem dráždivé apokalypsy, než právě oni. Představa rozšklebeného kastráta, chlemtajícího z karafy před evropským televizním národem vlastní moč, je neodolatelně vzrušující.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
