NASA vydala letní písňový hit z vesmíru, napsali jej Saturn a jeho měsíc Enceladus

11. červenec 2018
Saturn

Sonda Cassini před koncem své mise zaznamenala plazmové vlny přicházející od planety Saturn k jejímu měsíci Enceladus. Vlny samy o sobě slyšitelné nejsou, ve vesmíru totiž k šíření zvuku chybí vzduch. Cassini vlny zachytila ve frekvenčním rozsahu zvuku, vědci záznam poté přeměnili na klasickou zvukovou nahrávku, stejně jako to dělá rádio z přijímaných elektromagnetických vln.

Píše o tom NASA na svém webu. Výsledkem je nový vesmírný hit pro letošní léto. 
Zaznamenaný zvuk byl zrychlen z 16 minut na necelých 30 vteřin. Hudba Saturnu začíná klidným šuměním, které se postupně zrychluje v dynamické pulzování vln, podkreslené vysokými tóny a hlasitým šumem. Vztah mezi Saturnem a jeho měsícem Enceladem je jiný, než má naše Země s Měsícem. Je obklopený magnetickým polem Saturnu a je geologicky aktivní. Z povrchu měsíce se uvolňují gejzíry vodní páry, které se ionizují a vyplňují prostředí okolo Saturnu. Planeta pak podle The Atlantic reaguje vysíláním plazmových vln. NASA další přízračné zvuky vesmíru uveřejňuje na SoundCloudu.

Spustit audio
  • Společnost
  • Krátká zpráva
  • Čtyřdenní pracovní týden pomůže lépe skloubit pracovní a osobní život. Zjistila novozélandská firma

    19. červenec 2018
    odpočinek - čtení - pláž - na pláži

    Novozélandská úvěrová společnost Perpetual Guardian v březnu a dubnu vyzkoušela čtyřdenní pracovní týden. Její zaměstnanci tak za stejný plat získali jeden den volna navíc. A pokus se setkal s úspěchem. Počet pracovníků, kteří cítí, že jejich pracovní a osobní život je v rovnováze, stoupl o 24 procent.

    Zatímco před zahájením čtyřdenního pracovního týdne v listopadu loňského roku považovalo svůj pracovní a osobní život za vybalancovaný 54 procent zaměstnanců společnosti, po skončení experimentu to bylo 78 procent. Zaměstnanci během kratšího pracovního týdne odváděli lepší práci a také se do zaměstnání více těšili. S tímto zjištěním přišli vědci z novozélandské Auckland University of Technology, kteří celý experiment sledovali. O 7 procent se také mezi zaměstnanci snížila úroveň stresu a o 5 procent vzrostla jejich celková životní spokojenost. Informuje o tom web The Guardian. Do plánování experimentu byli zahrnuti i sami pracovníci. Tím stoupla i jejich motivace. „Zaměstnanci sami vymysleli mnoho inovací a nápadů, které umožnily efektivnější a produktivnější práci, od automatizace různých pracovních postupů až po omezení používání internetu v pracovní době,“ říká Helen Delaney, lektorka z University of Auckland Business School, která se na experimentu také podílela. Kromě výhod pro zaměstnance má čtyřdenní pracovní týden i další pozitivní dopady. „Možná když budeme mít v kanceláři méně zaměstnanců, budou nám stačit i menší kanceláře,“ říká ředitel společnosti Andrew Barnes. Nápad zaujal i novozélandského ministra pracovních vztahů Iaina Lees-Gallowaye, který výsledky experimentu označil za velmi zajímavé. Důvody, proč bychom měli pracovat jen čtyři dny v týdnu, nedávno sepsal také komentátor webu The Guardien Owen Jones

  • Filmových kritiček je stále málo, ale píšou více o „ženských“ filmech, zjistil americký výzkum

    19. červenec 2018
    Kino

    Vyplývá to ze studie nazvané Thumbs Down: Film Critics and Gender, and Why It Matters, kterou už přes deset let ve Spojených státech realizuje San Diego State University.

    Některé závěry výzkumu zaměřujícího se na zastoupení žen a jejich vliv ve filmové publicistice nejsou nijak překvapivé. Psání o filmu v médiích dominují bílí muži. Bez rozdílu, zda jde o tištěné, nebo elektronické médium, kritici převyšují v zastoupení počet kritiček zhruba v poměru 2:1. Jedním ze zajímavých výstupů studie je zjištění, jakým filmům se kritičky více věnují. Tak třeba ženy recenzentky poměrově častěji než muži obracejí svou pozornost k snímkům, kde je aspoň jedna ženská hlavní hrdinka, a to v 51 % případů oproti 37 %. Platí to pochopitelně i naopak, 63 % mužů se věnovalo filmům s aspoň jedním mužským hlavním představitelem, zatímco žen bylo ve zkoumaném vzorku jen 49 %. Kritičky také filmům s ženskými protagonistkami dávají lepší procentuální hodnocení než kritici. Obráceně to ale neplatí, ženy udělují vyšší rating než muži i filmům s mužskými hlavními představiteli. Rozdíl je ještě patrnější u filmů režírovaných ženami, těm se věnovalo 25 % ze všech kritiček ve výběru oproti jen 10 % mužů. Jméno režisérky se objevuje v textech žen kritiček také častěji než u mužů (89 % ku 81 %). Podle vedoucí výzkumu Dr. Marthy M. Lauzen jsou toto zdánlivě drobné detaily, které ale hrají důležitou roli. „Něco tak jednoduchého, jako vůbec zmínit v recenzi jméno režiséra/režisérky a přiznat této osobnosti tvůrčí status mistra oboru, může pomoct při etablování daného režiséra/režisérky v očích širší veřejnosti,“ tvrdí Lauzen. Zkoumaný vzorek tvořilo 4 111 recenzí z pera 341 autorů, jejichž texty jsou zastoupeny na agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes. Do výzkumu autoři zahrnuli jen filmové kritiky a kritičky, kteří jsou občany Spojených států, a vybíráni byli metodou systematického náhodného výběru.

  • Vaření perníku s hvězdami Breaking Bad pomáhá zneužívaným dětem

    19. červenec 2018
    Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série

    Bryan Cranston pořád žije v karavanu, ve kterém natáčel svůj slavný seriál Breaking Bad. Jeho kariéra vázne, ale stále doufá, že se jednou dočká restartu seriálu. „Mohlo by to být něco jako Roseanne… akorát bez rasismu,“ říká. Takhle nám kariéru představitele drogového kingpina Waltera Whitea alespoň představuje krátké video, které Cranston natočil s další hvězdou Breaking Bad Aaronem Paulem.

    Komediální skeč umístěný na YouTube upozorňuje na charitativní akci, kterou Cranston a Paul připravují ve spolupráci s fundraisingovou platformou Omaze. Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série, a to v Los Angeles ve studiu společnosti Sony. „Uvaříme si trochu perníku… nebo snídani. Spíš asi snídani,“ říká Aaron Paul v pozvánce na dobročinnou akci. Výtěžek ze setkání bude věnovaný organizacím Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti (NCMEC) a Kind Campaign, která pomáhá obětem šikany. Cranston a Paul tak pokračují v oslavách desátého výročí od odvysílání první sezóny Breaking Bad, při té příležitosti už se veřejně sešel scenáristický tým seriálu v Beverly Hills.

  • Přízračné ostrovy. Vydejte se s projektem Phantom Islands na zvukovou plavbu námořní mytologií

    19. červenec 2018
    ostrov - mlha - moře

    Jak by mohly znít ostrovy Rica de Oro, Los Jardines nebo Aurora? Interaktivní mapa Phantom Islands – A Sonic Islands vám dovolí napříč několika oceány prozkoumávat fikční ostrovy, které existovaly jenom na souřadnicích nepřesných map a ve vychloubačných historkách mořeplavců. Berlínský zvukový umělec a autor projektu Andrew Pekler si k ostrovům vymyslel imaginární soundtracky a u každého z míst si můžete přečíst jeho pochybnou historii založenou na legendách a mýtech.

    Projekt Phantom Islands vznikl v rámci virtuální výstavy Fourth Worlds: Imaginary Ethnography in Experimental Music and Sound. „Přestože některé z ostrovů objevili bezskrupulózní kapitáni ženoucí se za slávou, většina přízračných ostrovů vznikla neúmyslně, chybou nepřesné navigace nebo přírodních faktorů: mlhy nebo ledovců, které si mořeplavci spletli s pevninou,“ vysvětluje Pekler pro hudební časopis The Wire. „Například ostrov Davis Land měl roku 1687 objevit pirát Edward Davis na západním pobřeží Jižní Ameriky. Když do této oblasti vyslala Nizozemská západoindická společnost v roce 1721 tři lodě, výprava nenašla podle souřadnic nic, ale později narazila na Velikonoční ostrov – a objevení pevniny mělo za následek smrt desítek domorodců.“ Peklerova hudba využívá etnografické metody, a přestože jde o terénní nahrávky z neexistujících míst, je poznamenaná opravdovou zkušeností s koloniální historií. „S její krutostí, omyly a arogancí.“ Rozmanitá zvuková geografie je čím dál oblíbenější, v rámci britského projektu Cities and Memories například vznikla sonická mapa londýnského metra nebo mapa občanských protestů, která se skládala z terénních nahrávek pořízených na demonstracích po celém světě. 

  • Studentky z Brna otevřely v tamní Úrazové nemocnici knihovnu pro pacienty

    18. červenec 2018
    Projekt Knihfúze má podle autorek nejen zpříjemnit pobyt na lůžku, ale také přivést lidi ke čtení

    Skupina studentek Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně se rozhodla zavést v tamní Úrazové nemocnici malou knihovnu pro pacienty. Fungovala tam už dříve, spolužačky ji ale obnovily a vylepšily. Projekt Knihfúze má podle autorek nejen zpříjemnit pobyt na lůžku, ale také přivést lidi ke čtení. 

    „Knihovnička funguje tak, že publikace jsou rozřazené do kategorií, jako je například detektivka, cestopis, horor a další. Každá má svoji barvu, takže se dá snadno poznat. V rámci kategorie jsou pak knihy řazené podle příjmení autora,“ popisuje systém Veronika Jílková, která připravila nápad se svými spolužačkami jako součást předmětu aplikační seminář, organizovaného Kabinetem informačních studií a knihovnictví. Katalog zhruba 200 titulů má pak v papírové podobě k dispozici každý pokoj. V knihovně je navíc sešit, kam mohou pacienti napsat své postřehy a přání. Dívky získaly většinu titulů od různých nakladatelství, která oslovily. Jak píše zpravodajský portál univerzity, v nemocnicích obecně knihovny buď nejsou, nebo jsou ve špatném stavu. Často jde jen o několik poliček s pár knihami, které se nikomu nehodily. „Bývá tam spousta brakové literatury. V Úrazové nemocnici byly dřív i kuchařky, což si jako pacient asi nechcete číst,“ dodává další ze studentek – Tereza Vaňková. Aby mohli pacienti službu využívat, nepotřebují žádnou registraci. Knihovnu na nemocniční chodbě si ale musí spravovat sami. „Personál nemocnice na to bohužel nemá čas, takže je vše založené na svépomoci pacientů. Uvidíme, jak bude knihovna vypadat třeba za dva měsíce,“ doplňuje studentka Petra Čapková. Ohlasy jsou ale prý zatím pozitivní. „Staniční sestra nám psala, že ona i pacienti jsou spokojeni, že jsme jim něco takového vůbec umožnily a přinesly tam nové knihy,“ říká Veronika. Autorky Knihfúze by chtěly projekt v budoucnu rozšířit i na další místa. Najít zájemce z řad zdravotnických institucí je ale podle nich komplikované. „Je těžké sehnat nemocniční oddělení, které by chtělo podobnou spolupráci navázat, protože lidé si často ani neposlechnou váš nápad nebo se z různých důvodů bojí jeho realizace,“ říká poslední z čtveřice – Barbora Červenková.

    Pokud nevíte, co si přečíst, podívejte se na naše knižní tipy pro letošní léto.

  • Komiksy pro stárnoucí populaci. Novými hrdiny japonské mangy se stávají senioři

    18. červenec 2018
    Animé Oya-san to Boku

    Novými hrdiny rapidně stárnoucí japonské populace se stávají důchodci.

    Článek v deníku The Japan Times upozorňuje na několik nových mang, jejichž hrdiny jsou senioři zažívající každodenní problémy spojené se stářím. Komiksový seriál Sanju Mariko (Osmdesátnice Mariko) vypráví o důchodkyni, která se rozhodne odejít z domova po neshodách s vlastními dětmi a vnoučaty. Příběh zachycuje nejrůznější problémy, jako je obklopování se předměty z vlastní minulosti, stařeckou demenci nebo prosté potíže s řízením automobilu. Manga s dlouhým názvem Tasukeaitai: Rogo Hatan no Oya, Karoshi Line no Ko (A Wish For Mutual Help: Parents Broken After Retirement, Offspring on the Verge of Death From Overwork) vypráví o manželském páru po sedmdesátce. Jednotlivé epizody se také dotýkají drobných radostí a starostí každodenního života. Hlavním tématem je ale nedostatečně zajištěná zdravotní péče o seniory v Japonsku. Dědeček totiž utrpí infarkt a potřebuje každodenní péči, která je nad finanční možnosti rodiny. Hrdinou mangy Oya-san to Boku (The Landlady and Me) je komediant čerstvě po čtyřicítce, který bydlí v druhém patře domu, jejž vlastní osmdesátiletá rozvedená žena. Mezi oběma se postupně rozvine vřelé přátelství. Civilní, mnohdy lehce idylické příběhy z každodenního života jsou v japonských komiksech běžná a oblíbená věc už řadu desetiletí. Mangu navíc v Japonsku čtou všechny věkové skupiny, takže není divu, že zejména mezi staršími generacemi mají příběhy o seniorech velký ohlas. Nepochybně to souvisí i s tím, že průměrný věk populace Japonska se rychlým tempem zvyšuje. Stárnutí se tak stává jedním z velkých společenských témat a stát se různými způsoby připravuje na to, že se z Japonska stane země seniorů.

  • Wes Anderson bude ve Vídni poprvé kurátorovat výstavu

    18. červenec 2018
    02783659.jpeg

    Mistr pedantské obrazové kompozice a stylové filmové architektury stojí před novou výzvou. Vídeňské Kunsthistorisches Museum mu dalo k dispozici všechny své sbírky, aby z nich poskládal unikátní výstavu.

    Už její jméno dráždí fantazii. Ponese totiž pulpový název The Spitzmaus Mummy in a Coffin and Other Treasures from the Kunsthistorisches Museum a Anderson ji bude kurátorovat společně se svou družkou, spisovatelkou a výtvarnicí libanonského původu Juman Malouf. Jde o režisérovu premiéru na poli muzejnictví. Podobu a charakter výstavy zatím vedení muzea z celkem pochopitelných důvodů tají. Ví se jen, že Anderson s Malouf budou moct volně vybírat z více než milionu předmětů v bohatých sbírkách instituce, jak těch veřejně přístupných, tak umístěných v depozitářích, které samo muzeum označuje jako „labyrint“. Nacházejí se zde např. památky ze starověkého Řecka a Říma, plátna starých mistrů, egyptské vykopávky, ale třeba i kolekce historických hudebních nástrojů. Takovou zvláštní výstavu otevře 6. listopadu vernisáž za osobní účasti Andersona i Malouf a potrvá až do 28. dubna 2019.

  • Švýcarský soud uznal vinu somálské matky za obřízku dvou dcer, je to přelomový rozsudek

    18. červenec 2018
    Somálská žena

    Soud ve švýcarském kantonu Neuchâtel uznal minulý týden vinnou ženu ze Somálska, která podle obžaloby nechala poškodit pohlavní orgány svých dvou dcer. Dětem měly být zmrzačeny části těla v Somálsku a Etiopii mezi lety 2013 a 2015, což u soudu žena nepopřela.

    Podle švýcarské verze serveru The Local jde o první takový rozsudek soudu ve Švýcarsku od roku 2011, kdy se stala ženská obřízka trestným činem. Zákon počítá s tím, že v zemi může být souzený i ten, kdo spáchá čin v zahraničí. Z toho důvodu mohla být Somálka postavena před soud poté, co ji udal otec dvou dívek. Soudkyně připustila, že negramotná žena se ocitla pod značným společenským tlakem, aby své dcery přinutila podstoupit úpravu pohlavních orgánů. Přesto uznala, že by žena měla jít do vězení. „Nemyslím si, že bych věci nějak změnila. Ale třeba ten rozsudek pomůže snížit utrpení milionů dívek,“ říká soudkyně Nathalie Kocherhans. Švýcarská legislativa umožňuje udělit až desetiletý trest. Jak dlouhou dobu by si měla Somálka odpykat a zda podala odvolání, švýcarská média nezmiňují. „Jakýkoli případ, který informuje o ženské obřízce a o tom, jaký zásah do lidských práv to je, je důležitý. Vítáme rozsudky, ale upozorňujeme také, že je potřeba dbát na preventivní opatření,“ říká ředitelka evropské organizace Zastavte ženskou obřízku (End FGM European Network) Fiona Coyle. Podle statistik této instituce ohrožuje obřízka každý rok téměř 180 000 dívek a žen v Evropě. A v EU je podle odhadů více než půl milionu žen, jimž byly pohlavní orgány zmrzačeny. „Předpokládáme, že na celém světě je 130 až 200 milionů žen, kterých se obřízka týká. Často se to děje v odlehlých venkovských oblastech, kde se k tomu používají nože, břitvy nebo jen kousky skla,“ uvádí se ve zprávě Organizace spojených národů.

  • Archeologové našli drobky 15 tisíc let starého chleba. Teď ho chtějí sami upéct a ochutnat

    18. červenec 2018
    Příprava těsta na chleba

    Vemte trochu špaldy a divokého ječmene, přidejte rozdrcené kořeny různých rostlin, přidejte vodu, uválejte do placky a pečte. To je podle archeologických nálezů z Jordánska recept na nejstarší dochovaný chleba.

    Doteď neměli archeologové starší důkazy o pečení chleba než ty přibližně 9 tisíc let staré od natufiánské kultury z nálezů v Turecku. Nově objevené jordánské drobky by měly být staré přibližně 14 400 let. „Pečení chleba je poměrně náročné, co se vložené práce týče. Nemá velkou návratnost,“ vysvětluje pro web Atlas Obscura Tobias Richter z Kodaňské univerzity, kde byly drobky zkoumány. Vědce nejvíce překvapil fakt, že tyto nálezy předchází přechodu lidstva k usazenějšímu, zemědělskému typu života – doteď se předpokládalo, že pečení chleba se rozmohlo právě až s ním. „Teď vím, že výrobky chlebového typy se poprvé objevily daleko dříve než zemědělství,“ říká Amaia Arranz-Otaegui, která drobky objevila a poslala na analýzu. „Jak to proboha udělali? Použitá mouka má velmi vysokou kvalitu. Muselo jim trvat velmi dlouho, než se jim podařilo získat takhle jemnou,“ podivuje se Richter. Teď chtějí vědci zkusit upéct vlastní verzi tohoto chleba, aby zjistili, jak chutnal.

    Více o problematice pečení chleba najdete ve článku Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí: Průmyslová pekárna musí sytit národ, řemeslná může experimentovat.