The National ubíjí zdánlivou dokonalostí
Kapela The National, která má svoje kořeny v americkém Ohiu, patří k předním formacím na poli melancholického indie rocku a jejich předchozí desky jako Boxer nebo High Violet vždy patřily k nejlépe hodnoceným nahrávkám roku. Po tříleté přestávce letos pětice vydává další desku – emoce už jsou ale v tomto případě natolik vyleštěné a zabalené do luxusních aranží, až to posluchače ubíjí.
Podle bubeníka Bryana Devendorfa je nová deska The National fatalistická a v určitém smyslu slova i paranoidní. Není to žádné velké překvapení – The National jsou formace starého střihu, kapela, která oživuje všechna romantická klišé o hudebnících. Vyzpívávají se ze svých problémů, vystupovat před publikem je pro ně stresující, o každé své nové desce tvrdí, že je jejich nejlepší. The National představují pětihlavou encyklopedii všech rockových stereotypů.
Název desky Trouble Will Find Me vystupuje z poněkud abstraktních pojmenování předchozích desek – zároveň ale naznačuje, že The National nic nemění na své estetice sebelítosti. Trouble Will Find Me navazuje tam, kde skončila oceňovaná nahrávka High Violet z roku 2010. Lépe řečeno – měla prý jít ještě dál. Některé skladby měly být pro skupinu netypické, aranže měly opentlit smyčce a celé album měla ozvláštnit přítomnost hostů.
Je sice pravda, že skladby, ve kterých hostují St Vincent nebo Sharon van Etten, patří k těm nejlepším, ostatní sliby o velkých krocích vpřed se ale ukázaly jako liché. The National jsou pořád takoví, jaké je známe – většina skladeb se nese ve středním tempu, projev zpěváka Matta Berningera je stále stejně melancholický a zahloubaný.
Před každým vydáním nové desky The National visí ve vzduchu vždy jenom jedna otázka – kolik opravdu působivých melodií se kapele podaří vytřepat z rukávu. Nikdo nepřemýšlí nad tím, jestli bude deska opravdu jiná – u The National je totiž jisté, že nebude. Na Trouble Will Find Me se tak jako vždy spojují dva přístupy, které jsou ve své kombinaci vlastně nesmírně paradoxní.
Hudba The National je pro jejich členy určitým druhem terapie – většinou totiž zhudebňují svoje problémy, ať už jsou jakéhokoliv druhu. Hotové skladby ale členové kapely zabalují do tak nablýskaných, naoko sofistikovaných a pečlivě naleštěných aranží, že vlastní emoce degradují na bezobsažný produkt. Ten svoou zdánlivou dokonalostí posluchače ubíjí.
The National si prý svoje jméno vybrali proto, že je neškodné a vlastně nemá žádný význam. Totéž se dá říct o desce Trouble Will Find Me. Album je ve své celistvosti tak přeslazené, že ho nezachrání ani bicí sekvence, které programoval Sufjan Stevens. A to už je co říct.
The National – Trouble Will Find Me (4AD 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
