Návrat do druhé světové války v Call of Duty dopadl přesně podle očekávání

25. listopad 2017
Ze hry Call of Duty: WWII

Série Call of Duty představuje mezi hráči pojem srovnatelný snad jen se značkou Grand Theft Auto. Tento díl je však speciální – po takřka deseti letech se vrací do prostředí druhé světové války.

Nejnovější díl v sérii Call of Duty snad ani nemusíte hrát, abyste dopředu věděli o všech momentech, které vás v něm čekají. Obrana mostu před neustále sílící armádou? Jasně. Mise, při níž se projedete v tanku? Rozhodně. Střelba z vrcholku zvonice skrz hledí odstřelovačské pušky? Jo! Proklouznutí za nepřátelské linie v přestrojení a následná diverzní operace za pomoci pistole s tlumičem? Ano, tahle hra je jedno velké klišé. Na druhou stranu – na dobrém zvládnutí právě takových situací si série vybudovala své jméno. A hráčům vůbec nevadí, že prochází přes tvrdě předpřipravené scény, nechávají se pohlcovat ve vizuálních orgiích jako vystřižených z filmů Michaela Baye a mohou alespoň na chvilku vypnout mozek a nechat se pouze unášet na vlnách ryzí herní bombastičnosti.

Je přitom pravděpodobné, že právě do tohoto dílu se s vervou zakousnou hráči, kterým série Call of Duty (případně hry obecně) dlouho unikala. Nerozuměli jí, přestala pro ně být zajímavá svým příklonem ke sci-fi žánru či je jednoduše převálcovaly povinnosti běžného života. I velká reklamní kampaň ke hře však upozorňuje, že je čas dát dohromady starou partu. A tento na první pohled zvláštní důvod funguje na jedničku. Ať už jste seriózní hráči, kteří musí mít každou novinku okamžitě dohranou, či tátové a mamky, kterým na hraní zbývá pár hodin v týdnu, s touto hrou si díky její přístupnosti užijete dostatek zábavy. A to jak v singleplayerovém příběhu, který má stopáž slušných 8 hodin, tak v multiplayeru s ostatními. Náš finální verdikt, stejně jako veškeré další postřehy, které jsme si během testování Call of Duty: WWII odnesli, si můžete poslechnout právě v tomto díle Questu.

Nebylo to však to jediné, čemu jsme se v tomto Questu věnovali. Zmínili jsme se o ozvěnách GDS 2017, která proběhla v uplynulém týdnu a my ji samozřejmě nezapomněli navštívit. A pochopitelně nasosali velké množství kontaktů, na které se můžete těšit v některém z dalších dílů. Lukáš se vrátil z týdenní cesty po Spojených státech, kde navštívil hned dvě výstavy nezávislých her. Samozřejmě si dojmy nenechal pro sebe a podělil se o všechno, co tam viděl. V indie rubrice jsme si popovídali o velmi netradiční hře – Spintires: MudRunner, ve které hraje hlavní roli... bláto. Jedná se totiž o simulátor řidiče divných silných aut, která projíždí lesem a snaží se dopravit náklad z místa A do místa B. Případně dopravit sebe sama.

Náš verdikt, který jsme vynesli nad Call of Duty: WWII, dojmy ze světových i domácích přehlídek nezávislých vývojářů a dojmy ze hry Spintires: MudRunner si můžete poslechnout v nejnovějším Questu právě teď.

 

Další články autora