Návrat ke strategickým kořenům a málo odvahy. Překonává nové Age of Empires IV legendární druhý díl?
Jarda a Lukáš ve studiu tentokrát přivítali hosta, herního novináře a jednoho z nejskalnějších fanoušků Age of Empires II Vaška Pecháčka. Společně probrali jak kořeny strategické série, která v nultých letech nemohla chybět na počítači žádného historického nadšence, tak i jejího nejnovějšího člena v podobě Age of Empires IV a vylepšených edic starších dílů.
„Age of Empires IV je v podstatě modernizovaná Age of Empires II. Je to duchovní pokračovatel jako Brno. Vylepšený, vypadá jinak, má moderní grafiku, ačkoliv ne fotorealistickou. Ale kdo hrál dvojku, ten čtyřku okamžitě pozná a pochytí,“ soudí Vašek a dodává, že kdo od studia Relic Entertainment čekal více odvahy rozpoutat v žánru realtimových strategií nějakou revoluci, bude se patrně potýkat se zklamáním.
Kampaním ve čtvrtém díle podle Vaška chybí pořádný vypravěčský oblouk, Jardu zase postava vypravěčky dokázala vtáhnout do děje. O trvanlivost strategií se ovšem obvykle starají režimy více hráčů a ten se hraje velmi podobně jako v případě druhého dílu, s jednou výraznou změnou – při postupu do dalšího věku si stratégové musí za svůj národ vybrat bonus, který často rozhoduje o výsledku celého zápasu.
Nižší počet startovních národů dává prostor vyniknout jejich výraznějším odlišnostem, kroky vstříc nováčkům dělá čtyřka i v příslušnosti a vylepšené inteligenci jednotek. Oproti definitivní edici Age of Empires II ale na startu nabízí výrazně méně obsahu a zatím taky málo důvodů a inovací, proč dvacet let starý základ opustit.
Proč by si Age of Mythology zasloužilo pokračování a proč je první Age of Empires tím nejméně populárním dílem? Poslechněte si celý díl Questu pro všechny stratégy a stratéžky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.