Název už jsem se naučila, říká Margo o své desce, kterou hraje naživo v šestičlenné sestavě

Margo

Na konci loňského roku vydala Aneta Martínková pod pseudonymem Margo svůj dlouhohrající debut u labelu Bad Names. Den před pražským křtem nahrávky, jejíž název je tak dlouhý, že se nevejde ani do popisu události na Facebooku, zazněly v našem studiu čtyři skladby v šestičlenné sestavě. „Z charakteru desky mi přijde lepší ji hrát na živé nástroje ve více lidech,“ říká Margo o albu inspirovaném Fionou Apple i Danielem Lopatinem.

„Nejdřív jsme přemýšleli, co s těmi všemi nahranými vokály, a pak jsme si řekli, že by byla škoda je jen pouštět, když máme známé, kteří zpívají ve sboru nebo studují sólový zpěv,“ vysvětlují Aneta a Táňa Lvovská, která kromě zpěvu v kapele ještě hraje na klávesy. Základ desky vznikl během Anetiny půlroční stáže na hudební katedře univerzity v americkém Richmondu. „Navštěvovala jsem předměty týkající se hudební produkce, četla hudební eseje třeba od Briana Ena a celkově mě to studium přimělo přemýšlet nad hudbou více zeširoka,“ popisuje Aneta, co jí dal semestr ve Virginii.

Dlouhé názvy písní jsou podle ní návodem k rozklíčování desky, určitou poznámkou pod čarou, co v jednotlivých skladbách hledat. „Texty nevznikaly nejdřív, ale první hudební motiv šel většinou ruku v ruce s nápadem, třeba i jen krátkou frází, o čem ta která píseň bude,“ pokračuje Aneta s tím, že finální texty už pak spíše dodávala do hudební složky.

Proč se Margo rozhodla zpívat v angličtině a jak se s předlouhými názvy skladeb vyrovnává Bandcamp nebo Spotify? Poslechněte si celý rozhovor včetně čtyř písní z debutové desky, které zazněly v našem studiu!