„Nechci se uzavřít v bublině poučeného diváka,“ říká Alžběta Bačíková, nominovaná na Chalupeckého

Alžběta Bačíková
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alžběta Bačíková

Finalistka letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého bude brzy vedle společné výstavy ve Veletržním paláci obhajovat svou disertační práci na brněnské FAVU. Vystavuje vícekanálová videa a o své práci mluví jako o dokumentárních portrétech fiktivních i skutečných lidí. Videa, která veřejnost mohla vidět v Galerii mladých v Brně nebo pražské galerii Jelení, se zabývají historií nebo feminismem.

Ve videu s názvem Hrdinové pozorujeme zaměstnance továrny Edu, který ve svém volném čase píše wuxia povídky s tematikou čínských bojových umění. „Pro příležitost natáčení tohoto portrétu jsem Edu požádala, aby napsal povídku. Protože je pro jeho tvorbu specifické, že v ní vystupují samí muži, dala jsem mu za úkol napsat o první čínské feministce a revolucionářce Qiu Jin,“ vysvětluje Alžběta.

V jiném videu autorka vypráví fiktivní příběh o keramičce Jarmile B., prostřednictvím jejích deníkových záznamů a výpovědi přítelkyně zobrazuje podmínky žen umělkyň. „Motivací pro tvorbu tohoto fiktivního příběhu je pro mne reflexe toho, jak se umělkyně dostávají do historie, do dějin umění. Vytvořit postavu marginalizované, neobjevené umělkyně pro mne mělo význam i proto, že se sama často potýkám s mechanismy, které vedou ke zviditelňování umělců,“ pokračuje Alžběta. Sdělnost a čitelnost příběhů autorka doprovází texty, anotacemi, které divákům pomáhají porozumět. „Je potřeba jít divákovi naproti, nabízím klíč, jak mou práci číst, ale ráda nechávám zvědavému divákovi i prostor pro čtení bez textového komentáře,“ vysvětluje Alžběta.

„Stane se to, vybuchne to, tečka.“ Lukáše Hofmanna baví práce s nakumulovanou energií

Lukáš Hofmann

Jedním z pětice letošních finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého je student pražské AVU Lukáš Hofmann. Aktuálně kurátoruje skupinovou výstavu A Guiding Dog for a Blind Dog v pražské galerii Futura, ve své vlastní, multidisciplinární tvorbě propojuje světy módy, performance a umění v díla, jichž je zároveň sám často součástí. V rozhovoru jsme probrali jeho „sociální sochařství“, vztah k divadlu či módním přehlídkám a došlo i na vysvětlení významu jeho umělecké přezdívky Saliva.

Na podzim se všichni finalisté setkají v prostoru korza Veletržního paláce Národní galerie v Praze při společné výstavě. Alžběta vnímá letošní výběr autorů jako zajímavý. Podle ní všichni umělci ve své práci mají styčné body, na kterých lze stavět, ale konkrétní podoba výstavy se bude teprve vyvíjet při setkáních nad architekturou celého projektu. „Uvažuji nad tím, kdo jsou diváci mých prací a kdo by jimi mohl být, a je to omezená komunita. Pracuji s audiovizuálním médiem, tam se počítá s tím, že divák vidí a slyší, ale mně přijde zajímavé uvažovat i nad skupinami lidí, kteří mají v tomto smyslu nějaké omezení, chtěla bych ke spolupráci přizvat nevidomé a neslyšící,“ prozrazuje Alžběta o své další práci, kterou bude rozvíjet v rámci letošího ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého.