Něco ztratíš, něco najdeš. Já jsem našel Island, změnil mi život, říká fotograf Petr Hricko
Island zná ve všech ročních obdobích, včetně zimy. Tu má fotograf Petr Hricko nejradši přesto, nebo právě proto, že je v krajině nejméně světla. Nemůže se přestat na ostrov vracet, fotil hory, farmáře, ale i lodě a armádní letectvo. V mínusových zimních teplotách dokonce surfoval.
Fotograf Petr Hricko vyrazil před lety na Island. Navštívil několik turisty přecpaných míst, nebylo mu fyzicky dobře a hned první den ztratil peněženku s penězi, doklady a také jedním unikátním kontaktem. A přesto se v následujících prvních dnech začal rozvíjet jeho vztah k celému ostrovu a jeho méně navštěvovaným zákoutím.
Hory, mraky, gripeny
Dnes se nemůže se přestat na Island vracet. Byl tam ve všech ročních obdobích a nejraději má zimu. Kromě západní části ostrova a poloostrova Snæfellsnes poznával Island i z jiné stránky – dostal například nabídku fotit cvičení mezinárodního armádního letectva v akci, při simulaci náletů na lodě. Svoje příběhy z Islandu vypráví v nové epizodě cestovatelského magazínu Casablanca.
Surfování na Islandu. V zimě
„Surfování jsem vždycky jen fotil. Pozoroval jsem užasle na Islandu kamarády, kteří surfovali v zimě. Nakonec jsem si to sám zkusil a ve vodě jsem vydržel asi hodinu. Foukalo, sněžilo, voda měla tak tři čtyři stupně a vzduch mínus čtyři. Nebyla mi zima, ale obličej trpěl. Mám teď k celé té disciplíně velký respekt.“
Jaký drážďanský příběh je pro Petra Hricka spojený s tím islandským? Proč se na ostrov vrací nejraději v zimě? Proč se na západě ostrova nachází „Kalifornie Islandu“?
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
