„Nedělejte ze sexu tabu, řekněte to otevřeně.“ Jak mluvit o intimitě s dětmi?
„Já jsem chodící případ stereotypního Asiata. U nás doma to bylo naprosté tabu. Asi do 12 let jsem si myslela, že nám někdo děti podšoupne do domácnosti ve chvíli, kdy na to přijde čas,“ popisuje jedna z účastnic workshopu, který v kavárně na Letné pořádal spolek Konsent. Ten se věnuje prevenci znásilnění a sexuálního obtěžování.
„Primárně děláme tento workshop pro rodiče, kteří už děti mají. Mluvíme ale také o tom, že hovořit s dětmi o sexu je vhodné co nejdřív, takže je to dobré i pro lidi, kteří mají malé děti nebo se teprve děti mít chystají,“ říká Johanna Nejedlová z Konsentu.
Na workshop se přišla podívat i Dáša, která děti teprve plánuje. Jak bude se svými potomky mluvit o sexu a intimitě, zatím neví. „Můj první plán byl, že nakoupím několik vydání časopisu Bravo a budu to distribuovat ve své rodině. Ráda bych se vyhnula trapasu,“ usmívá se.
Poselstvím akce bylo hlavně tvrzení, že s dětmi je potřeba mluvit o sexu otevřeně. A pokud se vás na něco zeptají, nevyhýbat se odpovědi.
„A nemluvit také o tom, že děti nosí čáp. Měli bychom našim potomkům říct konkrétně, jak to probíhá. Už v malém věku se dá například mluvit o tom, že muži mají spermie a ženy vajíčka, které se oplodní a z toho je dítě. Vytvoříme si tak lepší půdu na to, abychom o dalších věcech mohli mluvit později. Není dobré hrát si na to, že jde o nějaký zázrak,“ tvrdí Johanna.
„Tam dole“
Jako problém vidí také situaci, kdy se rodič před malým dítětem ostýchá pojmenovávat intimní části těla. „Místo toho, abychom dětem vysvětlili, co je to penis a co je to vagína, tak o tom mluvíme třeba jako ‚tam dole‘ – pak už to staví tabu k celé tělesnosti a sexu. Když už máme nastavené termíny, které běžně používáme, tak se o sexu mluví lépe,“ říká Johanna.
Děvčátka, na slovíčko, verze 2018. Švédský komiks odhaluje rozměry klitorisu a naučí vás říkat vulva
Zatímco vulvě je přisuzována pasivita a často mizí z uměleckých děl coby neestetická, penisu náleží aktivita a pýcha zobrazení v detailu. Tenhle zvyk je tu tak dlouho, že je vnímán jako přirozený. Liv Strӧmquist ve svém komiksu Ovoce poznání odhaluje, že nikoli příroda, ale společnost naučila ženy stydět se za to, co mají mezi nohama.
„Špatně taky je, že spousta rodičů o tom vůbec nemluví z toho důvodu, že předpokládají, že ta sexuální výchova proběhne ve škole,“ doplňuje Anežka Holeňová, druhá přednášející. „To je ale špatný předpoklad. Ve většině škol žádná kontinuální sexuální výchova neprobíhá. Jsou to spíš jednorázové semináře. Potom sexuální výchova dítěte závisí na tom, jestli zrovna přijde do školy. Pokud chce být hlavním zdrojem informací rodič, tak by to měl říct dítěti před všemi ostatními. Není potřeba kolem sexuality vytvářet nějaké tabu. Pak to snižuje pravděpodobnost, že se nám svěří, když na to dojde.“
„Já mám děti ve věku 16 a 17 let. O sexu toho vědí asi víc než já,“ říká jedna z účastnic kurzu. „Když byly děti malé, začaly se ptát samy. Snažila jsem se jim odpovídat otevřeně. U nás nebyli žádní motýli a opylování kytiček. Řekla jsem jim to prostě tak, jak to je.“
Co se dozvědí děti ve škole na sexuální výchově? A jak se o sexu dozvěděli účastníci workshopu? Poslechněte si celou reportáž!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
