Nefackujete kolegy v práci, kamarády ani partnery. Pro děti by to mělo platit především
Dvě třetiny českých rodičů při výchově dětí používají fyzické tresty. Skoro polovina Čechů facku nebo plácnutí za fyzický trest vůbec nepovažuje. „Podle statistik jsou nejvíc bity děti do tří let. To je ale doba, kdy jsou obzvlášť zranitelné a ještě těžko regulují svoje chování. Mají kvůli svému nízkému věku taky malou šanci pochopit, proč je trestáme,“ říká psychoterapeutka Petra Wünschová.
Česko je ve společnosti Itálie poslední zemí Evropy, ve které není násilí na dětech ukotveno v zákoně. Jen 7 procent dospělých by takový zákon chtělo mít. Přitom to, že facky a bití dětem škodí, se už desítky let považuje za vědecky podložené tvrzení.
„Dopadu násilí na dětech se v Česku vůbec nevěnujeme. Naprosto běžně svoje děti bijeme proto, aby z nich byl slušný člověk. Jenže takhle to nefunguje. Plácnutím nebo fackou nedáte jasnou hranici, ale bolest a strach,“ popisuje psychoterapeutka.
„Všichni víme, že není v pořádku bít kolegu na pracovišti, kamaráda, partnera. Pro děti by to mělo platit obzvlášť, jsou totiž mnohem zranitelnější,“ vysvětluje Wünschová, která řídí pražské Centrum LOCIKA. „Když je dívka zvyklá, že ji v rámci výchovy fackuje otec, nepřekvapí ji první facka od přítele,“ dodává.
„Naši mě bili, ale bylo to tak správně.“ Proč se děti vůči násilí vlastních rodičů tak těžko vymezují? Poslechněte si Houpačky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
