Nehoda je komiks pro ty, co se bojí lidí s postižením

29. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z obálky komiksu Nehoda

V Dolním Sasku už 150 let existuje místo, kde lidé s mentálním postižením žijí téměř jako ti ostatní. Právě do něj zasadil německý kreslíř Mikael Ross komiks o mladíku Noelovi s mnohoznačným názvem Nehoda. Přestože vznikl na zakázku zřizovatelské nadace, prostor, který Ross dostal, se zdá být velkorysý a bez mantinelů. V dojemném příběhu dojde na sex, alkohol i porno.

Za pro českého čtenáře krkolomným názvem Neuerkerode se skrývá nadace, jejíž stopadesátileté výročí se současné vedení rozhodlo oslavit vlastním komiksem. Pro zakázku vybrali Mikaela Rosse, německého komiksového autora, který do výjimečného chráněného bydlení dojížděl dva roky, aby z tématu inkluze vystavěl svébytné vyprávění.

Ross kumuloval problematiku začleňování do fiktivního příběhu jednoho z klientů. Jakkoliv prošlapaně se tato cesta jeví, snadná určitě není. Hluboký lidský příběh musí mít spád, hutnost a překvapivé zlomy, aby mohl po milionté zaujmout čtenáře. V tom autorovi velmi pomáhá, že hlavní hrdina je v umění stále velice ojedinělý – je jím člověk s Downovým syndromem. Tedy pravděpodobně má tuto diagnózu, protože komiks se lékařské terminologii vyhýbá a nejde dál než za obecné sdělení „lidé s mentálním postižením“.

Z komiksu Nehoda

Zároveň se svému hrdinovi – jednadvacetiletému Noelovi, který ze dne na den přijde o svou mámu – nesnaží dostat do hlavy. Popisuje jeho vyrovnávání se se smrtí jediného blízkého člověka, stejně jako první vkročení do společnosti dalších lidí nebo první zamilování – čistě na základě činů. Často velmi pragmatických, protože abstrakce Noel vlastně není schopen.

Lékaři mu řekli, že máma je v kómatu, což si má představit jako spánek. Informaci Noel vyhodnotí tak, že se máma musí jednoho dne probudit a on si na nové adrese raději nesundá ani bundu, aby byl hned připraven k návratu domů. Když najde v lese mrtvého strakapouda, který vypadá, jako by spal, uchová jej v lednici v krabici od zmrzliny, aby měl možnost se probudit, až přijde jeho čas.

Ross opakovaně ukazuje, že lidé s mentálním postižením nejsou vůči skutečnosti hluší, jen ji vnímají v rámci vlastních limitů. Ve vesnici, kde jich na soběstačných statcích bydlí k tisícovce, se ale pohybují svobodně, i když to občas znamená nehodu či nepříjemnosti. Starají se o hospodářská zvířata, mají svůj hudební festival, kde si plnoletí mohou dát pivo, o víkendu pořádají diskotéky a taky randí.

Z obálky Nehoda

Tento obyčejný život znamená také potíže, odmítnutí nebo vztek, s tím ovšem personál, jenž ve vesnici nejen pracuje, ale také žije, počítá, protože bez těchto běžných rizik by těžko mohlo jít o začleňování. Ploty a zdi tu nestojí, přesto i Neuerkerode má za sebou temnou epizodu. Během druhé světové války jej převzali nacisté a stalo se centrem nucené eutanazie a sterilizace. Ross v rámci tradice německé sebereflexe temnou minulost nepopírá a nechá ji vyprávět jednou ze starších klientek, které ve jménu čisté rasy zavraždili bratra.

To vše může patřit do vyprávění především díky empatii. Tu Ross promítá nejen do slov, ale také do měkké kresby. Používá pastelky, které potlačují černou linku, a někdy ji dokonce ani nepotřebují. Svět představuje jako oblý a vstřícný, zároveň stále opravdový. Podobný jako v Neuerkorde, kde všichni ví, že jste jiný, ale přesto vás přijímají jako platnou součást celku. Je to jednoduše skvělé čtení, zvlášť pro ty mající z lidí s postižením stále strach. Třeba pro obyvatele českých obcí, kteří sepisují petice, aby jim v sousedství nevzniklo chráněné bydlení.

Jak vypadá obyčejný život postižených v komiksu Mikaela Rosse Nehoda? Poslechněte si recenzi o díle, jehož zadavatelem byla německá nadace.

Mikael Ross: Nehoda, přeložila Michaela Škultéty, 128 stran, Centrala (2021)

Spustit audio