Nejlaskavější muž rock’n’rollu? Pouť Maca DeMarca do srdcí jedné generace

24. květen 2017

Kanadský hudebník Mac DeMarco vydává novou desku This Old Dog, která je nejvyzrálejším albem jeho kariéry a zároveň ukazuje i citlivější tvář jeho tvorby. Pouť nestydatého vtipálka a hlavního představitele povalečské poetiky v hudbě začala před pěti lety v nočním klubu.

Na debutu Rock and Roll Night Club tehdy DeMarco definoval svůj utahaný, lehce rozladěný a jazzem líznutý kytarový zvuk, který je dodnes poznávacím znamením jeho písní. Z desky zavání zatuchlý odér vydýchaného vzduchu pofidérního klubu a DeMarcův místy „slizácký“ hlas připomíná imitátora Elvise Presleyho pro chudé, který se nebojí na pódiu nahý odzpívat shoegazeovou verzi Beautiful Day od U2 anebo si před diváky do zadku strčit bubenickou paličku.

Lidská celebrita

Pro generaci dnešních dvacátníků je DeMarco symbolem toho, jak může vypadat rocková hvězda – odmítá hvězdnou pózu a odcizenost od fanoušků. „Nikdy jsem nechtěl být ten cool sexy kluk z kapely, co odmítá kontakt s fanoušky,“ říká v rozhovoru pro The Guardian. DeMarcovo „ask me anything“ na Redditu výmluvně ilustruje, proč svým následovatelům říká „kids“ a udržuje s nimi přátelský vztah. „Tady Mac DeMarco, živě z Far Rockaway. Mám malý penis. Taky mám rád chuť psích hovínek. Otázky?“ představí se a s pro něj typickým přihlouplým smyslem pro humor odpovídá téměř na každou z nich. „Jaké je tvoje nejoblíbenější album od Bruce Springsteena?“ „Let It Be. Nebo... White Album.“ O svých komediálních kvalitách ostatně přesvědčuje i v nespočtu psychedelických videí bývalého basáka Pierce McGarryho, ve kterých si často zahrál hlavní roli.

Pokaždé však zvážní, když se mluví o internetu a životě online. DeMarco se netají tím, že ho sociální sítě nelákají, a vzpomíná na dobu, kdy jsme jim nevěnovali tolik času. Na Redditu mu však fanoušci stvořili i vlastní vlákno, kde řeší jeho dlouholetý vztah s přítelkyní Keirou nebo jestli náhodou nebere drogy. „Momentálně je ze mě internetový mem, ale lidi si můžou říkat a myslet, co chtějí – mně je to fuk. Posledně jsem sice klukům z Happyness na koncertě sahal do kalhot, ale umím být i lidská bytost,“ prohlašuje.

Život po životě

Snad právě proto doprovází nejlaskavějšího muže rock’n’rollu kult následovatelů. Ve svých písních mluví o pocitech a situacích, se kterými se každý z jeho vrstevníků potýká denně. DeMarco nepotřebuje mluvit o genderu, feminismu nebo politice. Neskrývá fakt, že je stejný jako každé děcko z velkého města, naprosto odmítá vytvářet kolem sebe jakoukoliv pózu a nebere se zbytečně vážně.

Album Salad Days z roku 2014 ale ukázalo i jeho vážnější tvář. Je to první deska, na které se zpovídá z pocitů vyhoření a obrovské únavy, která na něj padla po rok a půl dlouhé koncertní šňůře. V textech sundává masku klauna a vyrovnává se s tím, že přišel čas vyměnit bezstarostné mládí za život dospělého člověka. „Ach, mami, chovám se jako bych měl už dávno po životě,“ zpívá.

Krom mírné melancholie se změna nálady na albu projevila i pomalejším tempem a větším důrazem na syntezátory. DeMarco zde otevřeně přiznává inspiraci japonskou elektronickou scénou sedmdesátých let a jmény jako Yellow Magic Orchestra, Shigeo Sekito nebo Ryuchi Sakamoto. Je především jeho zásluhou, že pod některými z jejich písniček na YouTube naleznete komentář „Díky, Macu DeMarco“.

Mac DeMarco ‎– Another One

Pracovitý flákač

DeMarcův románek se syntezátory se ještě prohlubuje na EP Another One z roku 2015. Osmiskladbová kolekce místy až R&B inspirovaných písní zároveň dokazuje, že přezdívka „slacker“ (flákač), kterou jej hudební tisk kvůli jeho ležérnímu stylu oblékání a nekonformitě onálepkoval, je minimálně zavádějící. Podle DeMarca jde o snahu hudebních novinářů zaškatulkovat a zjednodušovat věc, která je pro ně divná a nepochopitelná. Ostatně, stejně tomu bylo i v případě devadesátkových Pavement, kteří byli prvními slackery hudební scény. DeMarcova rok a půl dlouhá tour, tři studiové desky, jedno EP a tři kolekce demo nahrávek vypovídají o tom, že naopak patří mezi nejpilnější písničkáře současnosti. Předloňské minialbum Another One je kontrastem k mrzoutské náladě Salad Days a důkazem jeho skladatelské všestrannosti a vyzrálosti.

Ani ta však DeMarcovi nebrání v tom, aby na konci poslední skladby My House By The Water nepozval fanoušky na kávu do svého domu v New Yorku. Na tehdejší adresu přitom dorazily tisíce z nich. „Připravili jsme spoustu kávy. Někteří sice zůstali déle, než měli, ale většinou to byli milí lidé.“

Starý pes, co nekouše

V atmosféře nového domova v Los Angeles vznikala DeMarcova nejnovější deska This Old Dog. Opakujícím se motivem alba je vztah s otcem, který opustil rodinu. V úvodní písni My Old Man přiznává strach z toho, že se čím dál více podobá „starochovi“, který syna vyměnil za alkohol a drogy, a postupem času odkrývá intimnější tvář, jež byla v jeho tvorbě vždy na úkor šaškáren neprávem přehlížena.

I když je jeho vztah k otci chladný, album uzavírá slovy: „Myslet na to, že tu není, je divný, ale ne moc jiný, i když jsme se sotva znali, vidět ho chřadnout pořád bolí.“ DeMarco publiku nastavil tu zatím nejupřímnější tvář a s přátelskou přirozeností přiznal, že se za maskou komika skrývá nejedna životní křivda.

This Old Dog je DeMarcovou nejintrospektivnější deskou a definitivní odpovědí na otázku, proč je sedmadvacetiletý vtipálek největším sympaťákem mezi dnešními písničkáři. Mac DeMarco je podivín, komik, dospělák, přítel a nakonec prostě jen citlivý člověk, který se nebojí přiznat, že druhou stranou mince jeho úspěchu jsou fanoušci, kterým se jejich přízeň snaží oplácet, jak jen může. A jsou to právě jeho pohodové a klidné písničky o těch nejobyčejnějších pocitech lidského života, ve kterých tisíce z nich hledají pochopení a únik před nesmyslností doby, do které se narodili.

autor: Jakub Šponer
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.