Nejlepší knihy roku 2011

30. květen 2014
02503219.png

Jaký byl rok 2011 v literatuře? Než abychom předkládali shrnující esej, raději nabízíme výběr několika knih, které považujeme za nejlepší.

Výběry jsou samozřejmě vždy velice subjektivní. Hrají v nich roli sympatie k určitým literátům i zaměření autora výběru. Omlouváme se proto tímto všem milovníkům poezie. Nechtěli jsme do výběru zařazovat povinně několik básnických knih na základě laické a značně omezené znalosti. Přenecháváme tedy výběr básnických událostí roku jiným. Rok 2011 jistě není nejsilnějším v dějinách literatury. Přesto se vyskytlo několik vskutku zajímavých vlaštovek. Které to jsou?

Marek Šindelka: Zůstaňte s námi
Po odchodu vrcholného povídkáře Jana Balabána se rýsuje na české scéně obrovský povídkářský talent. Velmi dynamické vyprávění a skvělé dialogy nejsou tím nejlepším na Šindelkově knize. Osobně je mi velmi blízká jeho kombinace cynismu postav s citově nabitými situacemi. Povídka Polaroid o chlapci, který si vymýšlí svou minulost pro druhé, je pro mě jedním z nejsilnějších životních čtenářských zážitků u povídky.

02501869.jpeg

Michael Cunningham: Za soumraku
Brilantní kniha z prostředí newyorské intelektuální smetánky. Obchodník s uměním Peter Harris se snaží vyřešit zmatky ve své hlavě, které způsobil mladý hezoun Míla a jeho vypracované pozadí. Za soumraku je kniha s jedinečnou atmosférou. Z některých detailů při vlastní psychoanalýze vypravěče mrazí.

Hayden White: Metahistorie
Můžeme věřit historikům, když nám předkládají svoji verzi historie? Podle Haydena Whitea bychom měli být nanejvýše obezřetní, jelikož i historik historii vypráví, a tudíž musí uspořádat fakta a určité věci si domýšlet. Metahistorie, kniha z roku 1973, způsobila veliký poprask. Z jejích poznatků čerpali noví historisté, ale také popírači holocaustu. První vydání v češtině je vskutku událostí.

Michal Ajvaz: Lucemburská zahrada
Přestože poslední Ajvazova kniha nepatří k tomu nejlepšímu z jeho tvorby, stále svou kvalitou převyšuje standardní českou produkci. V Lucemburské zahradě se objevují tradiční vyprávěcí postupy Ajvazových knih. Pokleslé žánry se míchají s filozofickými koncepty a umělými jazyky, to vše na pozadí neobyčejné obrazotvornosti. Skvělý zážitek pro milovníky literatury s představivostí.

02503224.jpeg

Michal Pullman: Konec experimentu
Za normalizace bylo špatně. Za normalizace bylo špatně. A ještě jednou: Za normalizace bylo špatně. Když se ta věta na člověka valí již posté, začíná jen otupěle mávat paží. Proto je skvělé, když se někdo začne na dobu minulou dívat poněkud jinýma očima a nepodléhá všeobecnému tendenčnímu způsobu reflektování historie. Michal Pullman svou knihou rozvířil diskuzi a zasloužil se tím o jeden z nejzajímavějších momentů v české odborné literatuře tohoto roku.

Radka Denemarková: Kobold
Boj za neustrnutí žánru. Román je žánr založený především na hře a Radka Denemarková to ví. Kobold se skládá ze dvou částí. Každá z nich má své desky, naproti sobě. V obou vystupuje Kobold – skřítek, diblík, šotek. Jednou vládne vyprávění oheň, podruhé voda. Nebo naopak? To záleží jen na čtenáři.

02331881.jpeg

Pierre Bayard: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
Každý rok vycházejí tisíce knih. A co hůř, lidé se o nich chtějí bavit. V hospodě, v autobuse, na univerzitní chodbě. Jenže často se musíte s přáteli bavit i o knize, kterou jste nečetli. Pierre Bayard se snaží nalézt cestu, jak se zorientovat v době informačního chaosu a vždy vypadat jako znalec literatury. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je kniha čtivá, zábavná a především užitečná.