Nejlepší knihy se píšou o pár kilometrů dál. Liberatura o slovenské próze z edice Česi, čitajte

Carpathia Maroše Krajňaka působí jako zjevení. Útlá kniha zkoumá kraj postižený světovou válkou, studuje jeho současnost i minulost, jeho věty probíhají před očima jako filmový pás, ve kterém se švenkuje kamerou do všech úhlů. Kdyby tahle imaginativní kniha, která nemá daleko třeba k magickému realismu, vyšla v Česku, nepochybně by bojovala o Magnesii Literu. Díky nakladatelství Větrné mlýny ale máte možnost si ji přečíst v českém překladu. „Slovenská literatura stojí za to, aby byla čtena,“ říká zakladatel edice Česi, čítajte, nakladatel Petr Minařík, „je české blízká, ale zároveň se možná odlišuje v tom, že je mnohem více literární. Navíc se docela etablovala.“

Petr Minařík a překladatel Miroslav Zelinský nám v Liberatuře dali další tipy na perfektní slovenské knížky. V edici Česi, čítajte vyšla například kniha Rudolfa Slobody Krev. „Trošičku připomíná Hrabala, trošku Vaculíka, přitom je to něco absolutně jiného. V Krvi je cítit radost z toho, jak někdo píše, myslí. Používá zdánlivě banální jazyk, přitom je to myslící, filozofická literatura,“ doporučuje Petr Minařík. Miroslav Zelinský vyzdvihuje zase knihu, kterou dal dohromady Fedor Gál spolu s člověkem, který je představen pouze jako Matěj. Jde o korespondenci dvou lidí, kteří jsou od sebe ideologicky vzdáleni. Gál je sociolog, Matěj národní socialista. „Tahle kniha nás učí tomu nejzákladnějšímu, umění dialogu,“ vysvětluje Zelinský.

Poslechněte si poslední Liberaturu o tom, proč je třeba překládat slovenštinu do češtiny nebo jak moc si oba národy rozumějí!