Nebe nad klubem zásadně potemní a při jejich koncertě se vám bude pod náporem masy hřmotu vycházející z aparátů třást i krev v žilách. A je jedno, jestli zrovna přijeli s kytarami nebo pouze s krabičkami a synťáky. The Body, experimentálně metalové duo původem z Providence, vydali letos další nahrávku a my jsme se ve Špíně konečně věnovali jejich téměř 20leté historii.
Už čtvrtá nahrávka, na které se The Body letos podíleli, nese opět dlouhý a především neveselý název O God who avenges, shine forth. Rise up, Judge of the Earth; pay back to the proud what they deserve. Rozhodli jsme se tak projít si celou cestu, kterou kytarista Chip King a bubeník Lee Buford urazili od svých čistě sludgeových začátků. V roce 2010 totiž přišli The Body se svou přelomovou deskou All The Waters of the Earth Turn to Blood, na které předvedli, že patří mezi těch několik málo vizionářských kapel, které se nebojí posouvat a předefinovávat hranice žánru. Ať už se jedná o hodně odvážné samplování, elektroniku, nebo spolupráce. A to nejen s dalšími metalisty (vzpomeňme na Thou), ale i s ženským sborem The Assembly Of Light nebo kultovním elektronickým producentem Bobbym Krlicem aka Haxan Cloak.
Nemohli jsme se vyhnout ani jejich spojení s kapelou Braveyoung, jejíž bubeník i párkrát zaskakoval za Leeho Buforda na turné mimo USA. Jaký je rozdíl mezi americkými a evropskými koncerty, jsme rozebrali do hloubky, stejně tak došlo na analýzu jednotlivých pražských koncertů. Protože kdykoliv The Body přijedou, můžeme se těšit na něco nového, jako to byl elektronický set v klubu Underdog’s v loňském roce nebo spolupráce s newyorskými punkáči Uniform.
Naděje. Přesným opakem slova jsou The Body. Portlandská dvojice Chip King a Lee Buford vyrostla z noiseové a doommetalové scény v kult, na který slyší posluchači i mimo úzký okruh zanícených fanoušků. Jejich desky s přesahy do experimentální elektroniky se poslouchají s oblibou, s jakou se čtou Nihilist Memes. The Body právě vydávají nové album a přijeli ho představit do pražského klubu Underdogs a King se rozpovídal o slabosti pro Taylor Swift nebo pro Bohumila Hrabala.
Čistě elektronickou podobu The Body ovšem nejlépe demonstruje deska The Tears of Job z roku 2015. Pokud byste ji ovšem chtěli najít někde na internetu, pravděpodobně nepochodíte. Kdo ji nechytil tenkrát ve fyzické podobě, má už dnes pravděpodobně smůlu. Od The Tears of Job už zbývá jen krůček k jejich jasným dubovým inspiracím z poslední doby. Skladba The West Has Failed tak uzavřela hodinu strávenou s The Body a jejich přáteli. A řeč přišla i na Lingua Ignota.
Proč zahrála poprvé v dějinách Špíny popová hvězda Taylor Swift? Odkud pochází mantry z úvodu skladby Empty Heart a jak se dostala citace Bohumila Hrabala na desku I Have Fought Against It, But I Can’t Any Longer? Pusťte si celý díl Špíny ze záznamu!
