Nejpolitičtější seriálovou hrdinkou je Supergirl. Její příběh je i příběh Mojžíše nebo uprchlíků
„Zastavte mě, jestli jste něco podobného už slyšeli: Dva rodiče, jejichž existence i domov jsou v ohrožení, pojmou plán, jak zachránit své dítě. S nasazením života se jim podaří vyslat je na cestu do míst, o kterých jen doufají, že jsou bezpečná,“ těmito slovy začíná Brian Long svůj článek věnovaný ne problematice migrace nebo archetypálním příběhům, ale – světe div se – seriálu Supergirl.
„Je to příběh Supermana, ale také jeho sestřenice Supergirl, příběh Mojžíšův, Židů za druhé světové války a dnes i syrských uprchlíků,“ rozvíjí dál myšlenku v textu s názvem „And the American Way“: Immigrant Identity in SUPERGIRL, uveřejněném na serveru Comicsverse. „Postavy jako Superman a Supergirl jsou americkými ikonami, protože vyjadřují to nejlepší z Ameriky. Jsou to imigranti a uprchlíci, lidé bez domova, kteří přicestovali do této země a udělali z ní lepší místo.“
Politický seriál pro starší
Supergirl je zřejmě nejpolitičtějším z řady superhrdinských komiksových seriálů. A to beru v potaz také Luka Cage i aktuálně uváděného Black Lightninga, díla dosti přímočaře reflektující rasovou diskriminaci Afroameričanů. Žena/superhrdinka se kromě různých nepřirozených hrozeb musí vypořádávat i se znevýhodněním daným jejím sociálním statusem. Naštěstí najde hned v úvodní sezóně dobrou tutorku v postavě Cat Grant, která jí pomůže vyrovnat se s rolí silné ženy vystupující v mužské show. Majitelka mediálního impéria, jejíž obživou je prodávat image, dokáže správně působit na obě složky Kryptoňančiny osobnosti – civilní Kara se přestane bolestivě vzpírat své mimozemské přirozenosti a veřejně vystupující Supergirl příjme úděl role model pro další dívky a ženy (který pochopitelně Cat Grant ráda dál prodá a zpeněží).
To se ale tvůrci a tvůrkyně teprve rozehřívali. Po první sezóně se Supergirl stěhovala z „televize pro starší publikum“ CBS na sesterskou stanici CW, budující z několika komiksových seriálů crossoverové univerzum. Seriál provázela zajímavá ratingová čísla. S věkovým průměrem publika 56 let byla Supergirl na CBS, kde běžel třeba reboot Dallasu, premiérovým dramatickým pořadem s nejmladším diváctvem. Ostatní komiksové adaptace měly ale v roce 2015 průměry výrazně nižší (Arrow 42,9 let, The Flash 41,9). I takřka souměrným podílem mužského a ženského publika se Supergirl vymykala z normy, kdy v diváctvu tohoto formátu převažují muži.
Ta nejdůležitější čísla (podíl diváků v hlavním diváckém segmentu 18–49) ale bohužel stále padají, může to mít za následek, že tato odvážná, angažovaná série předčasně skončí. A to by byla škoda. Supergirl sice nevyniká strhujícím vizuálem ani dechberoucími bojovými scénami. Dokonce někomu může vadit braková sentimentalita a někdy až tezovitá deklarativnost sdělení. Ale soustavnost, se kterou adresuje společensky ožehavá témata prizmatem slabších a utlačovaných, nemá mezi komiksovými seriály obdoby.
Tuctová romance
Zapojování LGBT postav se stává (nejen) v komiksových seriálech určitým koloritem. Pro konzervativnější část publika jde o zjevný důsledek politické korektnosti, ta liberálnější to vnímá jako další možnou variaci problémů s identitou, které příběhy o superhrdinských postavách provázejí. Tenhle žánr je ostatně pořád tak nějak queer a nerdy. Supergirl paradoxně ale svůj příspěvek do trendu skládá prostý veškeré deklarativnosti i protivných příznaků.
Supergirl jako žena, aktivistka i lesba. Komiksové seriály nás berou na novou procházku známým terénem
Komiksové seriály se často odehrávají v alternativních realitách, konflikty se v nich řeší silou a dobré úmysly vždy najdou odvážného zastánce. Pod zdáním povrchní zábavy však často vpašovávají přímo do řečiště mainstreamu závažná témata, vztahující se ke komplikovaným sociálním otázkám a aktuálnímu společenskému dění.
V druhé sezóně odvypráví naprosto civilně love story (nakonec asi nenaplněného) vztahu mezi Kařinou nevlastní sestrou Alex a policistkou Maggie. Bez všech společenských obstrukcí a tím podmiňovaných emocí, které se s příběhy coming outu genericky spojují, najednou pozorujeme naprosto tuctovou romanci z ranku „napsáno životem“. Reflexe LGBT tematiky, tak jak ji ukazuje seriál Supergirl, už je ve fázi dávno za emancipací.
Samozřejmě, že nežijeme v dokonalém novém světě, kde jsou lidé neheterosexuální orientace akceptování všemi. Ostatně tyto temné tóny vrhnou stín na seriál pokaždé, když se připomene Maggiina minulost. (Její otec, uprchlík z Mexika a věřící muž, mladou ženu vyhodil z domova, když se dozvěděl o její homosexualitě.) Je to ale ta možná trochu ubíjející detailnost, která ze vztahu dvou žen činí až něco všedního, co podvědomě a nenápadně vřazuje homosexuální poměr v diváckém vnímání do společenské normy.
S Trumpovým vítězstvím nepočítali
„My name is Kara Zor-El. I'm from Krypton. I'm a refugee on this planet,“ pronáší Supergirl ve voiceoverovém úvodním textu před každou epizodou 3. sezóny. Připomíná nám tak, že ona i Superman, ikonické postavy sídlící na vrcholu panteonu americké popkulturní mytologie, jsou také původem političtí uprchlíci. Stejně jako předci řady dnešních hrdých Američanů, stejně jako zástupy lidí utíkajících z válkou devastovaných území, jejichž osudy pozorujeme nejčastěji v klidu usazeni v křesle s očima upřenými na obrazovku televizoru.
Od předvolební kampaně se navíc seriál hemží kritickými výpady proti současnému americkému prezidentovi. Bob Chipman v článku na serveru Screen Rant spekuluje, že nečekaný výsledek voleb se promítl do fikčního světa Supergirl. Autoři jeho uspořádáním nepokrytě vyjadřovali podporu Hillary Clinton – v druhé sezóně se objevila postava první ženské prezidentky, ideály ražené Supergirl a dalšími kladnými postavami odrážejí liberální étos, který si s ženou (i když v mnoha ohledech kontroverzní) v Bílém domě někteří spojovali. Jenže vše dopadlo úplně jinak, než tvůrci předpokládali, a pokud měla být vysoká míra reflexivity zachována, muselo se to zákonitě projevit v nastavení seriálu.
Žádné supergirls, normální lidi. 7 ženských postav současné quality TV
Následující sedmička je výběrem ženských postav z nejlepších seriálů quality TV, zvláštní pozornost jsme věnovali těm, které vznikly v posledních letech. Postavy dvou nejznámějších seriálů s ženským obsazením tu nenajdete, o Girls můžete číst jinde na našem webu, na Sex ve městě je lepší zapomenout.
Kara Denvers se v civilním životě jako investigativní žurnalistka snaží naplňovat roli „hlídacího psa demokracie“. V době postpravdy, fake news a Donalda Trumpa jsou o to důležitější lekce, které dostává (a spolu s ní i diváci) od nerudného, zkušeného šéfredaktora Snappera Carra – dobří novináři nesmí užívat média hlavně jako nástroj k dosažení svých (třeba i bohulibých) cílů, ale jejich jediným a hlavním záměrem je přinášet ověřené a pravdivé informace. Supergirl pak svádí (za pomoci tajné vládní organizace DEO) dvojí boj: proti vnějším hrozbám, které doléhají na její novou domovinu, a za práva imigrantů, kteří s proměňující se politickou situací a společenskou atmosférou se ocitají v ohrožení už jen z důvodu své jinakosti.
Je možné, aby Supergirl byla supersilná i zranitelná zároveň? A co je na ní úplně nejlepší? Dozvíte se v audiu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
