„Nejsme ghetto na kraji města,“ říká parta z Černého Mostu a vydává o životě na Čerňáku knížku

19. listopad 2018
02977355.jpeg

„V devadesátkách to tady bylo Chicago. Vařily se tu drogy, bojovali pankáči se skinama, ty se honili s Romama a všichni se prali s policajtama,“ vzpomíná Pjeer van Eck na dobu, kdy se přistěhoval na Čerňák. Dnes s místním kulturním aktivistou Vojtou Havlovcem a dalšími starousedlíky vydává o životě na jednom z největších pražských sídlišť knihu Linka 141. Chtějí dokázat, že Černý Most už dávno není zapadlá nebezpečná periferie, za kterou ho spousta Pražanů stále pokládá.

„Přišel sem jeden týpek, zdejší známá firma, vypil tu několik x piv a několik x dalších věcí a ve finále se postavil na barovou židli, vymočil se na barový pult a pravil, že je to velkej prasečák,“ vypráví Pjeer, jak přišla hospoda, ve které sedíme, ke své přezdívce. „Vystřídalo se tu od té doby už asi deset hospod a názvů, ale Prasečák se tomu říká pořád.“ Prasečák byla jedna z prvních restaurací na Černém Mostě, posledním klasickém velkém pražském sídlišti, kam se nájemníci stěhovali ještě po listopadové revoluci. A dodnes je tahle klasická hospoda přinejmenším pro nejbližší část sídliště důležitým společenským prostorem. Tady také vznikla myšlenka napsat o Černém Mostě knihu.

Kniha Linka 141 o životě na jednom z největších pražských sídlišť

„Čerňák si lidi většinou spojujou jenom s autobusákem nebo nákupním centrem. Chtěli jsme ukázat, že se toho tady taky spousta zajímavýho děje a že je tahle čtvrť pestřejší, než by se mohlo zdát,“ vysvětluje Vojta, místní patriot, který na Černém Mostě mnoho let pořádá festival Stop zevling a další kulturní aktivity. Prací na knize strávil skoro tři roky, obcházel archivy i starousedlíky. „Dali jsme taky několik výzev do místního tisku a sešly se nám opravdu unikátní materiály,“ říká nadšeně Pjeer. „Kniha je rozčleněná do několika částí, je tam kapitola například o historii, architektuře, sportu, o významných osobnostech, které tu žijí, nebo kapitola Černá kronika.“

Graficky Linku 141 upravil Šimon Matějka, typograf z UMPRUM a mimo jiné místní BMX rider. Vojta si podle vlastních slov sestavil dream team, složený z lidí, kteří na Černém Mostě žijí dlouhá léta, nebo dokonce celý život. Celý projekt vzniká zdola, bez pomoci velkých kulturních institucí nebo profesionálních oživovačů veřejného prostoru, kteří sami ve čtvrti nežijí. Vojta a jeho crew dokazují, že na lokální kulturu nemusí mít patent profesionálové z kreativního průmyslu. A zdá se, že spousta místních zatím bere aktivitu za svou. Během našeho posezení v Prasečáku se k Vojtovi přitočí mladík a se slovy „Na, to máš na tu knížku“ mu podává dvě stovky. „To se děje docela často, zvlášť tahle část sídliště je jak vesnice, všichni se tu známe,“ komentuje situaci Vojta. „Některý to ale samozřejmě nezajímá anebo si myslí, že je to jenom nějaká sranda.“

Autoři knihy Linka 141 Pjeer van Eck a Vojta Havlovec

Vojta i Pjeer shodně tvrdí, že Linka 141 je o všech a pro všechny, a doufají, že knížka třeba podnítí i diskuzi, jak život na Čerňáku ještě zlepšit. „Je tam i underground, graffiťáci nebo skejťáci. Nepředstíráme, že si tu chodíme po červeným koberci a jíme kaviár. Ale taky se tu nemáme vůbec špatně, to je důležitý vědět,“ říká rozhodně Vojta.   

Co znamená Linka 141 a co se ještě dělo na Čerňáku v divokých devadesátkách? Poslechněte si audio a projděte se po sídlišti s místními patrioty.