Nejúspěšnější horory dneška. V zajetí démonů a tichých míst filmové hrůzy

V posledních letech se setkáváme s články, které tvrdí, že filmové horory jsou dnes úspěšnější, ale také inteligentnější než dřív. Filmy ze série V zajetí démonů nebo kingovská adaptace To vydělávají v kinech stovky milionů dolarů, i když jejich natáčecí rozpočty (obvykle v rozmezí 5–20 milionů dolarů) jsou nesrovnatelně nižší oproti stomilionovým superhrdinským blockbusterům. Hned několik filmů z posledních dvou let, včetně Peeleho filmů My a Uteč, survivalu Tiché místo nebo psychothrilleru Děsivé dědictví, si zároveň vysloužilo nálepku hororů s významnými společenskými tématy nebo uměleckými ambicemi.

Pátá dimenze americké imaginace. Jordan Peele vstupuje do Zóny soumraku

• Upravit
• Smazat

Kromě hororu My nás režisér a scenárista Jordan Peele momentálně zve i do Zóny soumraku. Stal se zastřešující osobností nejnovějšího restartu proslulé povídkové série The Twilight Zone. Jeden z pilířů americké popkultury 60. let je u nás prakticky neznámý, takže není na škodu se podívat, kam nás to tvůrce komplexních a provokativních hororů zavádí.

Server IndieWire dokonce uspořádal anketu zjišťující, co kritikové říkají na občas používaný pojem „elevated horror“ (povznesený horor).

Odpovědi byly ale většinou spíš skeptické. Představu, že horor je dnes žádanější a hodnotnější než kdykoli předtím, totiž zastávají většinou diváci, kteří mají o hororu jako žánru nějakou obecnou představu, ale příliš se nevyznají v jeho historii. Zapomínají třeba na období přelomu tisíciletí s obrovskými hororovými trháky jako Vřískot (1996), Záhada Blair Witch a Šestý smysl (obojí 1999) nebo Kruh (2002), ale i na 70. léta s Vymítačem ďábla (1973), Carrie (1976) nebo Vetřelcem (1979). Ti, kteří mají pocit, že horor se teprve teď spojuje se společenskou kritikou a uměleckými ambicemi, přehlížejí  klasické tituly jako autentický pohled do světa cirkusových „monster“ Zrůdy (1932) Toda Browninga nebo třeba artové horory Jacquese Tournera ze 40. let. Nemluvě o evropské žánrové tradici, která si před sebe vždycky kladla a dodnes klade nějaké společenské nebo umělecké ambice mnohem více než ta americká. Horor zkrátka není jen série primitivních šokerů či stereotypních filmů ze strašidelných hradů, ale mnohem neuchopitelnější mnohohlavá bestie, kterou není radno podceňovat.

Sérii V zajetí démonů bychom asi těžko prohlásili za povznesený horor, naopak, v jádru je to směska těch nejpodbízivějších žánrových klišé a postupů|foto: Freeman Ent.

To ale nic nemění na tom, že hororům se v posledních letech daří opravdu dobře. Tedy, některým hororům. Když se podíváme na ty opravdu mimořádně úspěšné filmy, hned se nám vyloupne pár epicenter a také docela malý počet tendencí, které onen hororový boom tvoří.

Dnešním hororům kralují dvě americká studia zaštítěná vždy jednou výraznou osobností. Atomic Monster Productions, za níž stojí tvůrce série Saw, producent a režisér James Wan, vytváří paranormální sérii V zajetí démonů, do které se počítají i dva díly hororu Annabelle a film Sestra. V zajetí démonů bychom asi těžko prohlásili za povznesený horor, naopak, v jádru je to směska těch nejpodbízivějších žánrových klišé a postupů. Série se zaklíná tvrzením, že vznikla podle skutečných událostí. Jejími hrdiny jsou paranormální vyšetřovatelé, manželé Warrenovi, kteří skutečně existovali a vydávali knihy o svých případech údajných setkání s nadpřirozenými jevy. Samotná série spojuje dohromady duchařské horory s příběhy o démonických posednutích a vymítáních. Funguje zároveň jako popcornový horor, u kterého se může mládež bavit tím, jak se leká u strašidelných scén, ale také jako nenápadná přímluva za ezoterické a křesťanské vidění světa. Ve světě seriálu vystupují bibličtí démoni, silně se propaguje hodnota tradiční rodiny, a v Sestře dokonce hraje výraznou pozitivní roli církev. Nedá se říct, že by to byla vyslovená agitka, ale část diváků může k filmům lákat právě tohle. Zdaleka nejlepší z celého seriálu jsou díly režírované samotným Wanem, který má neobyčejný cit pro vytváření tísnivé atmosféry. Zakládají se na laciných tricích, jako jsou postavy zírající do tmavých koutů, prudké zvukové a obrazové střihy nebo tajuplné věci odehrávající se na pozadí obrazu. Wan je ale mistr načasování a dokáže skvěle pracovat s prostorem, čímž výrazně vyniká oproti režisérům ostatních dílů série.

Ještě větším hitmakerem je společnost Blumhouse, zaštítěná producentem Jasonem Blumem. Ani o ní se donedávna nedalo říct, že by horor brala nějak vážně. Proslavila se zejména sérií Paranormal Activity, která převzala svůj model úspěchu ze zmíněné Záhady Blair Witch|foto: DreamWorks SKG

Ještě větším hitmakerem je společnost Blumhouse, zaštítěná producentem Jasonem Blumem. Ani o ní se donedávna nedalo říct, že by horor brala nějak vážně. Proslavila se zejména sérií Paranormal Activity, která převzala svůj model úspěchu ze zmíněné Záhady Blair Witch. Byly to duchařské found footage horory, které vypadaly jako autentické nahrávky rodiny žijící v domě, který zjevně obývá i jakási příšerná astrální entita. První díl vydělal v USA skoro dvě stě milionů dolarů s rozpočtem pouhých 15 000 – ke kterým je ovšem potřeba připočíst i investici do propagace filmu, která také několikanásobně přesahovala náklady na jeho natočení. V jejich následujícím portfoliu najdeme spotřební duchařské horory jako série Insidious nebo Ouija, vynikající žánrovky Sinister, Oculus nebo The Visit, exploatační sérii Purge nebo podivínskou hororovou komedii Creep. V posledních letech rozšiřují své portfolio o ambiciózní dramata jako Whiplash Damiena Chazelleho, BlacKkKlansman Spika Leeho nebo seriál Sharp Objects. Také jejich filmy z poslední doby jsou čím dál komplexnější. Buď jde o chytré žánrovky jako hororová komedie Všechno nejhorší a cyberpunková akce Upgrade, nebo o vysloveně filmy se společenským přesahem. K jejich největším hitům patří restart série Halloween, který klade velký důraz na postavu silné ženské hrdinky, a film Jordana Peeleho Uteč, v němž se velmi podnětně a vrstevnatě rozebírá paranoidní pocit Afroameričanů v současných USA.

Právě Uteč stojí v čele toho, o čem se dnes mluví jako o povzneseném hororu. Ze všech podobných filmů je také suverénně nejdotaženější a nejkomplexnější. U těch ostatních se můžeme tak trochu ptát, jestli v jejich případě není tak trochu přání otcem myšlenky. Survival horor ze světa plného monster citlivých na zvuk Tiché místo přinesl samostatnou a aktivní hluchoněmou hrdinku – ale nic víc. V ostatních ohledech to byl celkem průměrný film ve svém subžánru. Ani Děsivé dědictví vlastně není ve svém žánru nic výjimečného. Disciplínu artového halucinačního hororu na téma vyrovnávání se se smrtí blízkých daleko lépe zvládl třeba Nicolas Roeg s klasikou Teď se nedívej nebo nedávno Jennifer Kent v australském Babadookovi. V rozháraném debutu Ariho Astera na každou skutečně silnou scénu připadnou dvě, ve kterých tvůrci příliš tlačí na pilu nebo se bezradně plácají v halucinačních výjevech. Ostatně ani Uteč není závratně originální dílo – jeho zápletka je variací na brilantní hororový román Iry Levina Stepfordské paničky. Navíc srovnatelně ambiciózní filmy vznikají v hororovém žánru prakticky neustále. Rozdíl je jen v tom, že těmto třem se podařilo stát se komerčními hity a přilákat vyšší pozornost médií.

Čelisti radí: před Zahradnictvím uteč, u Uteč zůstaň!

• Upravit
• Smazat

Ze čtvrteční skrumáže novinek filmové distribuce dost nekompromisně vystoupil debut Jordana Peela s nabádavým názvem Uteč. Neutekli jsme a dobře jsme udělali. Kéž by se to samé dalo říct o návratu dua Hřebejk–Jarchovský k postavám z Pelíšků.

Ostatně, komerčně vůbec nejúspěšnější horor posledních let se svým způsobem vymyká jak z trendu duchařských hororů pro teenagery, tak z linie společensky uvědomělých žánrovek. Je to první část adaptace slavného románu Stephena Kinga To – snímek, který je založený především na nostalgii po osmdesátkových filmech. Užijí si ho spíš ti, kteří chtějí vzpomínat na filmy, u kterých se báli jako děti, a ne konfrontovat se s hrůzami současnosti. Vkusná, ale v něčem sterilní adaptace další kingovky Řbitov zviřátek, která do kin dorazila tento týden, to jen dokládá.

I přes mírné rozpaky nad některými současnými hororovými hity buďme rádi, že se temnému žánru daří, a v lepším případě se filmoví diváci budou chodit do kin masově bát i nadále, a to pokud možno co nejsofistikovaněji.