Největší zabiják humoru? Když vás vzývají intelektuálové. Říká režisér Benoît Delépine

29. listopad 2018
Benoît Delépine

Francouzský humor může být pro řadu lidí nepochopitelný. Filmový režisér a scenárista legendárních gumáků Benoît Delépine říká, že přiznaně trochu špatný humor používá naschvál. „Nejhorší je, když vás berou za své intelektuálové.“ Do Prahy přijel v rámci Festivalu francouzského filmu, aby představil svou novou komedii Je mi fajn s.r.o. z prostředí komunity chudých lidí. Jak zpracovávat vážná sociální témata humornou formou? A jaká je budoucnost francouzské politické satiry?

Tento rok po třiceti letech ve Francii skončilo vysílání politicky satirického pořadu Gumáci, k němuž Benoît Delépine spolu se svým kolegou Gustavem Kervernem psali scénáře. Říká ale, že postupem času cítil, že k moci přišli politici tvrdšího střihu, a tak vytvořili pořad Groland, který vypráví o fiktivní zemi: „Vysmíváme se tam prezidentovi a ministrům, ale tím, že jsou ty postavy vymyšlené, tak nás nemůže nikdo dát k soudu.“ Filmy točí společně se svým kolegou Gustavem Kervernem. Je mi fajn s.r.o. je jejich už osmý film. „My jsme ty skeče psali spolu a vytvořilo se mezi námi takové pouto. Nejdříve jsme spolu psali menší útvary, potom delší a pak celovečerní filmy. A protože jsme chtěli, aby v těch filmech zaznělo to, co skutečně píšeme, tak jsme si to začali i točit. Vzájemně si nahráváme a snažíme se vybrat to, co se líbí oběma.“

Jejich poslední film Je mi fajn s.r.o. ukazuje střet mezi bratrem, který obdivuje Billa Gatese, a sestrou, která vede komunitu emaus, což je společenství lidí, kteří neměli v životě štěstí. Prodávají staré oblečení a nábytek. Mají vlastní hospodářství, pěstují plodiny nebo svoje vlastní víno. „A ten film vypráví o střetu těchhle dvou světů a těch pohledů na svět.“ Delépine se považuje za tvůrce, který reprezentuje tu nepařížskou část francouzské kinematografie. „My oba pocházíme z takzvané provincie, to znamená všechno mimo Paříž. Já jsem se tam také vrátil. Už 20 let nežiji v Paříži. Myslím, že kinematografie ve Francii je zaměřená na město, že je to buržoazní kinematografie. Nic proti tomu. Nedá se říct, že by někteří lidé netočili krásně inspirativní filmy. Ale my se soustředíme na jiné společenské prostředí. Prostě Paříž žije v takové určité uzavřené bublině.“

Z filmu Je mi fajn s.r.o.

Benoît Delépine se cítí být součástí tradice francouzského humoru, jak ale říká, bližší je mu ten belgický, víc poetický a surrealistický. Nejhorší je podle něj, když se v humoru člověk bere vážně. „My když jsme dělali ty gumáky, tak nám v jednu chvíli řekli, že jsme nejlepší sloupkaři ve Francii, ti, co píšou úvodníky. A v tom okamžiku jsme věděli, že je to zabitý, že na nás všichni tyhle opravdoví úvodníkáři mají ohromnou pifku.“ Na otázku, jestli jsou jeho filmy a humor přístupný i lidem za hranicemi Francie, odpovídá, že když měli mezinárodní ambice, rozhodli se přeložit svůj pořad Groland do ruštiny: „Protože jsme si řekli, že Rusové jsou jediní, kdo by to mohl pochopit. No, nepovedlo se. Navíc celý název pořadu je Groland zapoi. Zapoi v ruštině znamená být úplně ožralý, mít opici. Když v televizi zjistili, co to slovo znamená, byli mrtví smíchy. Řekli, že to je přesně ten humor, když má člověk opici a potřebuje se z toho vyspat.“

Pusťte si tento rozhovor a zjistěte, jak porozumět francouzskému humoru nebo jak spolu mohou pracovat dva režiséři.