„Největších urážek se mi nedostalo na frontě, ale na internetu.“ Novinářky o české mediální scéně

12. říjen 2018
Novinářky Markéta Chaloupská, Petra Procházková a Nora Fridrichová

„Nejen veřejnost, ale i novinářská veřejnost si o ženách v žurnalistice myslí, že jsou přece jenom trochu hloupější než muži. Já to tak primitivně říkám, protože to tak primitivní je,“ tvrdí někdejší válečná reportérka Petra Procházková. Jejímu názoru přitakávají i Nora Fridrichová z České televize a Markéta Chaloupská z Českého rozhlasu. S jakými výhrůžkami a překážkami se ženy ve své práci setkávají? A jak jim čelí?

Podle novinářek s vnímáním žen v oblasti médií souvisí fakt, že většinu vedoucích pozic v mediálních domech obsazují muži. „Je to absolutně machistické prostředí, jako politika. Pak to vypadá tak, že všechno analyzují a komentují muži. A zprostředkovávají pak samozřejmě mužský pohled,“ říká spolupracovnice Nového deníku a donedávna reportérka Lidových novin Procházková.

„Nedostatek žen na rozhodujících editujících pozicích v médiích se odráží ve volbě témat. My tu v současnosti máme nejméně 200 tisíc chudých matek, které za velmi tristních podmínek vychovávají své děti. A do médií se to dostává strašně málo, protože je to vnímáno jako pouze ženské téma. A není to fér. Tohle jsou ženy, které vychovávají za mrzkých podmínek budoucí generaci,“ uvádí příklad moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová.

Muslimská matrace a havloidní slunkopí*a

Pozice žen v mediálním prostoru je také specifická formou urážek, které dostávají. „Největších urážek se mi nikdy nedostalo na bojových liniích nebo na frontách, ale v českém internetovém prostředí. Ta nejjemnější zní třeba muslimská matrace,“ říká Procházková. „Ono to ze začátku zní jako legrace, pokud to nečte třeba můj jedenáctiletý syn. Ona ta obrana je ale hrozně komplikovaná.“

„Čeští novináři by zvládli stejnou práci jako u nás, jen nemají peníze,“ říká publicistka z NY Times

Novinářka Hana De Goeij

Novinářka Hana De Goeij se podílela na sérii reportáží The New York Times o ruském vlivu v cizích zemích, který se týká i Česka. Americký deník byl za sérii oceněn Pulitzerovou cenou. Hana přispěla k článku, který odhaloval ruský vliv v nejvyšších patrech české politiky na Pražském hradě. Zabývala se obchody Martina Nejedlého, spolupracovníka prezidenta Miloše Zemana a podnikatele s vazbami na Rusko. V rozhovoru srovnává práci pro globální deník a česká média.

„Já jsem se o sobě například dočetla, že jsem havloidní slunkopí*a,“ trumfuje Petru Procházkovou Nora Fridrichová. „Kuriózní na tom bylo, že to napsala žena. Co se týče obrany, tak Česká televize třeba podávala trestní oznámení v případě mém a kolegyně kvůli tomu, že nám pisatel vyhrožoval useknutím hlavy mačetou. Reportéři ČT podávali na toho samého pisatele trestní oznámení za to, že napsal, že by jejich redakce měla být vystřílena jako Charlie Hebdo.“

Každý měsíc u výslechu

Podle Nory Fridrichové v poslední době zhrubnul slovník, kterým politici častují novináře. „Dnes je to, že politik vytáhne maketu samopalu na novináře nebo že mluví o novinářích jako o tvorech, kteří by měli být zlikvidováni, označováno za jakýsi bonmot. Já opravdu nevím, co je na tom vtipného. Přinejmenším mi to připadá jako trapná poznámka.“

Takové poznámky podle Fridrichové dodávají odvahu části politické reprezentace i lidem, kteří pak píší urážlivé a výhrůžné komentáře novinářům. „Já neříkám, že se kvůli tomu cítím víc ohrožena, ale nepochybně je to něco, co bych neoznačila za normální veřejný diskurz. Musíme to odmítnout. Novináři se málo ozývají proti konkrétním politikům, kteří nesou zodpovědnost za to, že nám chodí výhrůžky. Jeden člověk mi například napsal, že bych měla viset na stromě a mé děti by se na to měly koukat,“ připomíná moderátorka a redaktorka České televize.

S výhrůžkami a zastrašováním se potýká i investigativní reportérka Radiožurnálu Markéta Chaloupská. „Už to není jen čisté vyhrožování, že vám přijdou anonymní sprosté e-maily. Zastrašování zažívám například před zveřejněním samotné reportáže. Přichází mi zprávy, že když něco publikuji, tak mě někteří aktéři zažalují a budu platit obrovské peníze. Po zveřejnění článku přichází další fáze. Téměř každý měsíc jsem na výslechu na Generální inspekci bezpečnostních sborů, kde mi kladou nepříjemné otázky, ptají se mě, jak jsem k materiálům přišla a tak dále. Už to je samo o sobě obtěžující.“

Proč Česká republika klesá v indexu svobody médií? A jak by se měla jednotlivá média postavit za své novináře, kteří čelí výhrůžkám? Poslechněte si celý rozhovor!