Někdo to rád horké... Oh wait. Jak se nezabít ve vedrech, kdy se platí zlatem za chvíle v mrazáku?

Pláž - léto - teplo
Pláž - léto - teplo

Tento způsob léta se mi zdál poněkud nešťastný. Vlivem úmorného horka se oblečení lepilo na tělo ještě o něco víc než jindy a solné stopy na oblečeních neměli jen ti, co makají rukama. Začala jsem chodit ven s mokrými vlasy, které do pěti minut uschly. Cítila jsem se jako před lety v jižní Indii, kde místní nosí malý ručníček namočený ve zteplalé vodě, aby se alespoň trochu ochladili. Takový teplotní extrém převrací definici teplého-pěkného a škaredého-chladného počasí.

Vedra měla ale i své přednosti, nikomu se nechtělo ven. Do jinak obsypaných parků v Praze chodili přes den jen lidé se sklony k BDSM aktivitám, a proto tam panovalo zenové ticho. Pošty jindy přeplněné lidmi, kteří si potřebují koupit losy, byly poloprázdné. Firmy s elektronikou měly díky hicu vyšší tržby a vyprodaly větráky. Vietnamským obchodníkům zas lidé trhali vějíře z rukou. I já jsem si jeden pořídila. Lidé z měst, kteří jindy trochu opovrhují venkovem, začali z iPhonů vyšťourávat konexe na příbuzné ve Lhotě a Zvůli – snažili se prostě zdrhnout kamkoliv, kde je les a voda.

V Japonsku se zvýšil prodej slaných švestek umeboši, které pomáhají doplňovat sůl vypocenou z těla ven. Pragmatičtí němečtí obchodníci začali pronajímat chladírenské místnosti – například jeden supermarket v Hesensku nabízel zájemcům dvě minuty v mrazáku za tři eura. Před letenské kavárny byly nainstalovány veřejné rozprašovače neboli mlžítka. Přestala jsem být smutná z toho, že mi žádný byt neříká pane – není nereálné, že spoluvlastnictví zchátralé chaty v jehličnatém lese se v budoucnu stane devízou, protože jedině tam, a ne v Jevanech bude možné žít.

pexels-photo-671549.jpeg

Už samotný fakt, že na našem území šplhají teploty ke 40 stupňům, mi přijde jako špatné sci-fi. Když se zběžně podívám na pár informačních zdrojů, vyjde mi katastrofický scénář, o kterém by Mirka Spáčilová řekla, že je tak pesimistický, až šustí papírem: podle vědců se zvednou globální průměrné teploty do konce století o 1,4 až 5,8 °C. V souvislosti se změnami klimatu vzroste do roku 2080 počet lidí ohrožených hurikány ze stávajících 75 milionů na 200 milionů. Hladiny moří stoupnou o 40 centimetrů. Už teď se v této souvislosti často zmiňuje Indie, odkud se očekávají velké migrační vlny, protože klima nebude slučitelné se životem. Zatímco dnes se s extrémním vedrem setkají dvě procenta indické populace, na konci století to už bude 70 % obyvatel Indie, která má dnes přes miliardu občanů.

Chtělo by se říct, že jde o fun fact, kdyby to nebylo tak smutné: s teplotou vyšší o jeden stupeň se zvyšuje počet sebevražd drobných indických zemědělců nad dlouhodobý průměr. A takhle by se dalo pokračovat do soudného dne, který, zdá se, nastane brzy. O ničem jiném vás nepřesvědčí titulky bulváru. Konec sídlišť kvůli horku? Mezi paneláky se časem ,upečeme‘,“ varuje studie. „Přijdou o své ledovce. Švýcarům roztají do konce století,“ míní vědci. „Zatracené nadýmání: Škeble a červi přispívají svou plynatostí k oteplování planety.“ Všechno si to pročtu a pak jdu nakupovat dupačky na e-shop pro miminka. A nějak takhle na apokalyptické zprávy reaguje, obávám se, většina populace.

panelové sídliště

Pokud nám doslova nebude hořet koudel za zadkem, dále budeme konzumovat horké maliny a jezdit letadly na dovču a nezatěžovat se osudem planety, kterou naši potomci dost možná nebudou schopni používat bez klimatizace. Česká politická reprezentace globální oteplování ignoruje, pokud není tázána. Jsou tu výjimky, ale bohužel ne čestné: Václav Klaus senior existenci globálního oteplování popírá, protože planeta je modrá, nikoli zelená. A bizarní Strana svobodných občanů doporučuje na drastické změny klimatu reagovat adaptací – tedy koupí kvalitní klimatizace. Jaký life hack mají Svobodní vymyšlený pro pobyt venku, je záhadou.

Zabedněnost a otupělost vůči reálným hrozbám je ale dobrá psychologická výbava – jinak by nám nezbylo nic jiného než žít pod vlivem utišujících léků nebo se pověsit po vzoru indických rolníků. Stejně tak já se nad tím vším dokážu jen „morálně“ pohoršit – jde to s námi z kopce, za našich mladých let bejval svět jako květ a taky nebylo takové horko. Ale na cestování letadlem si sáhnout nenechám, i kdyby mě to za pár desítek let mělo stát planetu.

Najdeme na vedrech něco dobrého? „V parcích je prázdno a zenový klid,“ myslí si Zuzana Fuksová. Poslechněte si její komentář.