„Někdy pro filmaře není nejlepší ten největší festival,“ říká dramaturg festivalu ve Varech Horyna

„Letošní soutěž spojuje jedna jednoduchá věc. Je to dvanáct filmů, které nám přišly nejlepší z toho, co jsme obdrželi na posouzení. Snažili jsme se nějakým způsobem vybalancovat rozmanitost, co se týká původu filmu, ale jsou to filmy, které nám přišly nejpodnětnější,“ otevírá celý rozhovor festivalový dramaturg odpovědí na otázku, co spojuje filmy letošní soutěže. Odhaduje, že největší kontroverzi u diváků vzbudí letos film Do noci Petera Brunnera, který v minulosti už jednou výrazně rozděloval varské návštěvníky filmem Má křídla, kdo končí pádem. Výrazný bude i snímek Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři ceněného režiséra Radu Judeho, který minoritně koprodukovala i česká filmová společnost endorfilm.

„Snažili jsme se nějakým způsobem vybalancovat rozmanitost, co se týká původu filmu, ale jsou to filmy, které nám přišly nejpodnětnější,“ říká jeden z dramaturgů MFF KV Martin Horyna|foto: Jana Gajová

Na rozdíl od nejdůležitějšího filmového festivalu na světě, který se koná každoročně ve francouzském Cannes a kde platí při výběru kvóty nejen pro počet francouzských filmů v soutěži, ve Varech nic takového není. Letos se nicméně do tří soutěžních sekcí dostalo dohromady šest českých snímků, přestože se tento týden prezident karlovarského festivalu Jiří Bartoška zapojil do debaty o stavu nejprestižnější české filmové vysoké školy FAMU a studenty spolu s absolventy posledních let označil za elitářské a teoretizující neomarxisty. Za důsledek podle něho chatrného stavu výuky označil skutečnost, že se nová generace absolventů, na rozdíl od předchůdců, nedokázala prosadit v mezinárodním měřítku. Přese všechno se v hlavním programu KVIFF letos objevují za Česko hlavně snímky nedávných absolventů – Všechno bude, Mars, Chvilky nebo Chata na prodej. Jak vnímá celou situaci Martin Horyna, se dozvíte, pokud si poslechnete celý rozhovor.

Křižáček se podmanivě trmácí trudnou krajinou otcovské úzkosti

• Upravit
• Smazat

Václav Kadrnka patří v současné české kinematografii k ojedinělým autorským zjevením. Jeho filmy jsou stejnou měrou ambiciózní a odlišné jako tiché a pokorné. Karlovarský vítěz Křižáček je divácky náročným příspěvkem ke směru slow cinema. V k uzoufání nudné a nekonfliktní české kinematografii představuje odvážné tvůrčí gesto i dráždidlo pro část usedlého a zlenivělého tuzemského publika.

V hlavní soutěži Česko zastupuje debut Adama Sedláka Domestik a třetí film Olma Omerzu Všechno bude, který v minulosti natočil ceněnou Příliš mladou noc a Rodinný film. „Jsou to filmy oba velmi pevně uchopené, každý úplně jiným způsobem. Olmo Omerzu je režisér, který precizně dokáže analyzovat jakoukoli situaci, má velmi dobré pozorovací schopnosti, skvěle vede herce, a v tomto případě i neherce, protože tam vystupují dva mladí neherci – teenageři. Je to někdo, kdo s filmem nakládá velmi hravým způsobem. Adam Sedlák naopak nejde cestou košatosti jako Omerzu, je to film velmi koncentrovaný na omezené množství výrazových prostředků, ale je do nich napřena všechna síla. Našel bych spoustu věcí, v čem jsou ty filmy odlišné, což je dobře. Z pozice festivalu podobné filmy ze stejné země v jedné sekci mít nechcete.“