„Někdy se do toho šlápnout musí,“ říká Alexander Hemala o své moderaci Branek, bodů, ko*otů

16. srpen 2018

„Považuju se za mladého. Čím dál častěji mě vyhledávají redaktoři vašeho zrna,“ říká v úvodu rozhovoru někdejší dlouholetý hlasatel Československé, později České televize Alexander Hemala. Před kamerou se objevoval 32 let, pak pozice hlasatele z obrazovky úplně zmizela. Nyní moderuje společenské akce nebo hraje v divadle. Nedávno zaskakoval jako moderátor ve feministickém pořadu Branky, body, ko*oti.

Vy držíte titul nejdéle sloužícího hlasatele Československé, potažmo České televize. Pracoval jste v téhle pozici 32 let. Co vás na tom nejvíc bavilo?

Při práci pro Československou televizi mě bavilo to, že šlo o svobodné povolání. To jsou moje tři malá vítězství nad socialismem. Zaprvé sňatek s dobrou ženou, zadruhé modrá knížka a zatřetí razítko „Svobodné povolání“ v občanském průkazu. K tomu se dostat byl asi ten nejproblematičtější úkol. Oni ho neradi dávali.

A bylo to opravdu svobodné povolání?

Já jsem pracoval jako programový hlasatel, takže my jsme se vůbec nedostali k těm podstatným zprávám. My jsme uváděli jednotlivé pořady. Zprávy byly v úplně jiné budově, s nimi jsme neměli nic společného.

V době, kdy jste byl hlasatelem, ještě neexistovalo čtecí zařízení. Takže jste si všechno musel zapamatovat?

Alexandr Hemala

Ano. Anebo jsem musel přiznat, že si to nepamatuju, vytáhnout desky a přečíst to. To se ne vždy s oblibou snášelo. Dobrou věcí na tom bylo, že si člověk musel tu paměť trochu namáhat. Dneska už bych to nezvládl.

Máte pocit, že se nějak změnila úroveň hlasového projevu televizních moderátorů?

Určitě. Ta úroveň je podstatně jiná, než byla za mých mladých let.

Jiná znamená horší?

To bych neřekl. Ale kdybych dnes mluvil někdo jako Milan Friedl, což byl náš vzor, tak by to asi nikdo nestrávil. Určitě si myslím, že je zbytečné češtinu vulgarizovat. Protože to, co z toho média vychází, berou lidé jako bernou minci. Když slyším mladé lidi, jak se baví na úrovni, tak mě to moc těší. Když slyším primitivy, tak si říkám, že takto hluboko klesnout nemusím.

Vy jste se nedávno objevil ve feministickém pořadu Branky, body, ko*oti. Proč jste na to kývl?

Pan producent mi volal a chodil kolem horké kaše. Já jsem mu říkal: „Prosím vás, to vůbec nemusíte!“ Já mám 88letou maminku. A ta, když mě vidí v takovém pořadu, tak se na mě vždycky obrátí a říká: „Sašenko, je ti toho zapotřebí?“ A já jí odpovím: „Maminko, je…“ Tím chci říct jednu věc. Člověk by neměl zakrnět v tom svém. Neříkám, že bych chtěl ve svém životě zažít ještě něco omamného, ale když je něco nového a reakce jsou docela vstřícné, tak to člověka potěší.

Vy jste taky natočil reklamu pro počítačovou hru, uvádíte filmy pro jedno pražské kino. Kde jsou vaše hranice? Do čeho už byste nešel?

Asi bych nešel do něčeho, co mi není blízké. Nechodím třeba do žádných politických kampaní.

„Lid chce, aby Branky, body, ko*oti jednou uváděla Saskia Burešová,“ říkají scenáristky pořadu

Scenáristky Brigita Zemen a Irena Sládečková

„Jde o velký společenský problém. Nikdy to nevyhrajeme,“ krčí rameny Brigita Zemen a Irena Sládečková. V jejich pořadu se virtuálně předává titul Prasák týdne, upozorňuje se v něm na sexistické výroky nebo jednání, používá se ostrý slovník. Ve studiu Radia Wave jsme se scenáristkami pořadu Branky, body, ko*oti mluvili třeba o tom, že své vtipy s moderátorkou pořadu Terezou Dočkalovou nekonzultují. Zatím se prý ani jednou neohradila. Na rozdíl od lidí, kterých se týkají.

Říkáte, že pracujete pro projekty, které jsou vám blízké. Branky, body, ko*oti se věnují feminismu. To znamená, že feminismus je vám blízký?

Já mám pocit, že je to spíš antifeminismus. Na druhou stranu je pravda, že co si kdo nevybojuje, to nemá. V tomto bych s feministkami souhlasil, že někdy se prostě do toho šlápnout musí.

Co vás rozčiluje?

Rozhodně mě rozčiluje nekorektnost. Rozčiluje mě, když někdo říká absolutně zjevnou nepravdu. A mám někdy dojem, že to zaznívá často, že začíná doba, kdy proti tomu není moc oponentury. Já mám rád novináře, kteří politikům dokáží říct, že nemají pravdu. A řeknou jim to třeba třikrát za sebou. Když něco není pravda, tak by to prostě neměla být pravda.

Je to něco, co je typické pro dnešní dobu?

Ta doba začíná být trochu nekorektní. Málo lidí se proti tomu vymezuje.

Jak se Alexander Hemala dostal do televize? A používá někdy vulgární výrazy? Poslechněte si celý rozhovor!

autor: Filip Titlbach
Spustit audio