Neklidné rozjímání Jacaszkova postklasického ambientu

Chopinem to neskončilo, silná tradice vážné hudby se v Polsku odráží i v nejmodernějších hudebních projektech. Netočí se přitom v bludném kruhu polonéz a nokturen, nýbrž se vezou na vlně skladatelské (post)moderny, na jejíchž základech vzniká nápaditá a ve střední Evropě snad nejvýraznější post-klasická škola. Její žáci jsou rozkročeni mezi kluby a sály, skladatelstvím a producenstvím, napůl mezi klasickými nástroji a elektronikou či samplováním.

Nejzřetelnější okruh post-klasiků se v posledních letech etabloval kolem přístavního Gdaňsku. Specifické je pro ně dávkování tvorby mezi studiové desky, filmové soundtracky a scénickou hudbu a také to, že si je do svých katalogů „stáhly“ významné nezávislé britské labely zaměřující se na elektronickou hudbu. Pomyslnou vůdčí trojici v rámci této „gdaňské scény“ tvoří Stefan Wesołowski (Mute Records), cellistka Resina (FatCat Records) a Jacaszek (Ghostly International). Poslední jmenovaný je ze zmiňovaných služebně nejstarší a zároveň v rámci scény také nejskloňovanější. Po delší době se připomíná novou nahrávkou Kwiaty, jež nabízí dosud nejpropracovanější podobu jeho poetického neoklasického ambientu.

Poezie byla vždy hlavním inspiračním motorem Jacaszkových kompozic. Na šest let staré nahrávce Treny, v níž poprvé hlouběji vměstnal vážnou hudbu do subtilního elektronického hávu, se inspiroval dílem polského renesančního básníka Jana Kochanowského, před dvěma lety pak v projektu Rimbaud schoval verše prokletého Francouze do znepokojivých kakofonických a dekonstruovaných rytmů. Nyní se mu múzou stala metafyzická poezie britského básníka Roberta Herricka ze 17. století a Jacaszkův vrstevnatý ambient je díky ní na Kwiatech kontemplativnější, spirituálnější i naléhavější než na předchozích deskách.

Kwiaty jsou montážní prací. Jacaszek melodie poskládal z nejrůznějších útržků, samplů a nedodělků, které mu vězely v jeho harddiskovém šuplíku. Nejde ale jen o pouhý mozaikový slepenec. Jacaszek se nevyhýbá své oblíbené dekonstrukci a často místo ucelených kompozic do sebe bortí náznaky různých smyček, které schová pod nánosy jiných, aby je po chvíli zase přivedl na povrch. Zároveň nabízí až nečekaně ucelené písničkářské linky, na kterých se vznáší éterické hlasy tří hostujících zpěvaček – Haniy Malarowské, Joasie Sobowiec-Jamiołové a Natalie Grzebałové. Jejich projev je dosti zřetelný na to, abychom nasáli šeplavou povahu sdělovaných emocí, ale zároveň zkreslený natolik, abychom mnohdy nerozuměli jedinému slovu. To je symbolické. S metafyzickým východiskem desky se přece jen pohybujeme na hranicích, kam lidské poznání nedosahuje, a je tedy slovy nepopsatelné.

Jacaszek - Kwiaty |foto: Ghostly International

Nahrávka získává nenásilným kolísáním mezi tichou, písničkářskou formou a spletitější neklidnou elektronikou příznačné vnitřní napětí. V určitých hlukových pasážích je (ne)příjemně mrazivá, duchařská, znepokojující, o kus dál vykračuje až kamsi ke sféře křehkého mlhavého zasněného drone folku s barokním nádechem a lo-fi estetikou. Rušivé zlovolné elektronické zrnění se vlamuje do sakrálna a naopak. Neustálý harmonický boj jasného a temného, živého a syntetického.

Spojte Agnes Obel, Juliannu Barwick, Stevea Reicha, Bena Frosta a The Haxan Cloak a v průsečíku najdete Jacaszkův ambientní rukopis. Na bázi starobylých filosofických veršů rozpoutává zcela aktuální omamný vír hudebních asociací, v němž se smazávají hranice mezi klasikou a elektronikou. Je to deska pro náročného posluchače, ale zároveň dovede promlouvat zcela srozumitelným jazykem nejnovějších trendů současného skladatelství.

Hodnocení: 85 %
Jacaszek – Kwiaty (Ghostly International / Requiem Records, 2017)