Některá slova ti v těle sníží hladinu stresových hormonů. Liberatura o léčivé sbírce Marie Iljašenko

Debut Marie Iljašenko Osip míří na jih vzbudil před lety veliké ohlasy. Jako kdyby do české poezie někdo otevřel okno a pustil dovnitř vítr přicházející od jižních moří. S Iljašenko přišla exoticky působící poetika středoevropského prostoru, básně ze světa povědomého a blízkého, který ale jako by nikdo před Iljašenko neuměl navštívit a zmapovat. Texty to byly intelektuálně vyzývavé, ale také subtilně humorné – a vždycky elegantní, prosté krkolomnosti debutů. Nakladatelé otevřeně litovali, že Iljašenko neobjevili dřív než brněnský Host. Ten před pár týdny vydal i druhou sbírku básnířky, která byla za svůj debut nominována na objev roku Magnesia Litera. Sv. Outdoor je kniha o dospívání, o lásce i o potřebě odcházet.

Liberatura s básnířkou Marií Iljašenko: Cesta je pro mě prostor, kdy člověk nemusí pracovat

• Upravit
• Smazat

Dnešní Liberatura připomíná cestovatelský magazín. Název sbírky Osip míří na jih vzbuzuje touhu vyrazit na nádraží a nasednout na první vlak směr pryč. „Váš kolega o mně řekl, že jsem taky cestovatelka, čímž mi splnil můj dětský sen,“ přiznala debutantka Marie Iljašenko.

„Svatý Outdoor je vlastně takový můj Ziggy Stardust,“ říká na začátku rozhovoru Marie Iljašenko, „je to moje alter ego, zároveň můj patron. Nejvíc je to ale taková personifikace mé určité životní zkušenosti, že když někde nejsi spokojený, když tě něco opravdu štve, to nejlepší, co můžeš udělat, je odejít.“

Mnohovrstevnatá sbírka má také moc uzdravovat. „Já jsem se tu knížku snažila psát tak, aby měla určitou léčivou moc, což může znít trochu neobvykle,“ vysvětluje Iljašenko, „ale já jsem si při ní uvědomovala, že poezie a slova jako taková mají moc léčit bolest. To už věděly všechny pradávné kultury, všichni indiáni a šamani. Dneska už to ale ví i současná věda, že některá slova ti v těle sníží hladinu stresových hormonů.“