Některé tragédie je lepší nechat ležet: Proč je druhá série 13 Reasons Why tak zbytečná?

Středoškolačka Hannah se po opakovaném šikanování, sexuálním obtěžování a znásilnění rozhodne ukončit svůj život, svůj příběh a všechna příkoří nahraje na třináct magnetofonových pásek a rozešle třinácti lidem, kteří nesou za její osudový čin největší vinu. První série netflixovského seriálu 13 Reasons Why se minimálně pro americké teenagery stala senzací. Nejen díky napětí z neuskutečněného romantického vztahu Hannah a hlavního hrdiny Claye, ale taky nejisté hranici mezi svědectvím z magnetofonu a reálnými dopady, které tragédie měla na životy hrdinů. Dokázala totiž otevřít takřka celonárodní debatu o úskalích středoškolského života, odpovědnosti institucí a téměř neviditelném násilí, kterého se nevědomky dopouštíme i vůči blízkým.

Leitmotivem druhé série je vyrovnávání. Od sebevraždy Hannah uběhlo už několik měsíců a Claye nacházíme ve stavu neurotické letargie. Blíží se soud mezi matkou Hannah a školou, ve kterém budou jeho spolužáci a dost možná i on vypovídat. Tvůrci se rozhodli zkopírovat šablonu z minula, jenom místo magnetofonových pásek rámuje třináct dílů třináct soudních výpovědí. Jako by ale další rozplétání tragického příběhu na tolik dílů nestačilo. Samostatnou kapitolu dostává šikanovaný podivín Tyler a místo hledání hranice mezi realitou a fikcí se středobodem dvojky stává téma vrcholového atleta, který je ale ve skutečnosti sexuální predátor.

Ze seriálu 13 Reasons Why 2|foto: Netflix

Nic proti větvení příběhu, trošku se ale zdá, jako by tvůrci nevěděli, co dál, a tak účelově zpracovali témata rezonující americkou společností. Z druhé série jsou cítit ozvěny nedávného školního masakru na Floridě nebo se odkazuje na diskuze o shovívavějším přístupu soudů k pachatelům sexuálního násilí, kteří jsou zároveň úspěšní sportovci. Z uvěřitelných postav se stávají jen poloprázdné nosiče společenských problémů, vykreslené jsou až stereotypně. Uvěřitelné nejsou ani radikální proměny některých hrdinů, skrývané milostné poměry nebo během soudu zveřejněné dokumenty. Z některých scén je cítit zřejmá snaha tvůrců odvrátit nařčení z glorifikace sebevraždy, a ne prohloubit scénář. Pryč je soucit s tragédií, identifikace s postavami a prozkoumávání středoškolských traumat. Autoři se ze scenáristického chaosu snaží dostat tím, že na diváky víc naléhají. Přibylo dramatických scén s voiceoverem, cliffhangerů s rozjetou hudbou v pozadí, ale uvěřitelnost se při tom všem někam ztratila. Paradoxně nejsilnější nakonec není příběh Hannah nebo Claye, ale vedlejší linka Clayova spolužáka Tonyho o vyrovnávání se s agresí a hledání lidské důvěry.

Ze seriálu 13 Reasons Why 2|foto: Netflix

Druhá série 13 Reasons Why je vlastně úplně zbytečná. Tvůrci otevírají už uzavřené příběhy a snaží se dál stavět na vyčerpaném tématu. První sérii jsem místy zastavoval, protože jsem si musel dát od hutných pocitů pauzu. Při druhé jsem si mohl klidně vařit čaj. Je totiž stejně plytká jako málo vylouhovaný earl grey. Pokud jste prvních třináct dílů neviděli, stále zůstávají připomínkou, že i seriál pro teenagery dokáže otevírat důležitá témata, přitom být až neuvěřitelně napínavý. Důvody, proč má existovat druhá třináctka, se ale hledají těžko.