Němci si uvědomují důležitost veřejnoprávních médií pro demokracii. Proč my ne?

23. leden 2019

Veřejnoprávní média nezažívají lehké časy. V mnoha evropských zemích jsou pod palbou politiků. Hovoří se o zrušení koncesionářských poplatků, zestátnění, sloučení a dalších zásazích. Stranou pozornosti nezůstávají ve společenské debatě ani mediální rady. Nakolik zastupují zájem veřejnosti? Fungují opravdu jen jako kontrolní orgán? O tom na Radiu Wave diskutoval novinář Karel Hvížďala s rozhlasovým korespondentem německého veřejnoprávního vysílatele ARD Peterem Langem.

„Německý systém veřejnoprávních médií je výsledkem práce britských tiskových důstojníků. V době třetí říše byla média zneužívána k propagandě, a proto se po roce 1945 snažili zabránit tomu, aby stát mohl média kontrolovat. Vznikl tak náš dnešní systém veřejnoprávních médií, která jsou řízena federálně a měla by zastupovat všechny relevantní skupiny obyvatel ve společnosti,“ popisuje fungování německých mediálních rad Peter Lange, který v Praze působí jako zahraniční korespondent.

Jaký je rozdíl mezi veřejnoprávním a soukromým médiem? Gymnazisté netuší, zprávy berou z Facebooku

Dívka - mileniálka - poslech hudby - hudba - holka

„​No, už to bude dlouho,“ odpovídá starší studentka gymnázia na otázku, kdy naposledy držela v ruce noviny. „Zprávy čtu jenom někdy. Třeba když se objeví odkaz na Facebooku.“ Tenhle příklad vystihuje vztah velké části dnešních středoškoláků k médiím. Podobně odpovídali i další studenti, se kterými debatovala trojice novinářů z Radia Wave, Respektu a DVTV na Prvním českém gymnáziu v Karlových Varech​. 

„V praxi to znamená, že zhruba jednu třetinu osob v mediálních radách tvoří zástupci vládních institucí, zbytek tvoří různé organizace, jako jsou odbory, sportovní nebo kulturní organizace a v podstatě jakákoliv sdružení, která jsou důležitá pro společnost.“

„Od našeho systému se to liší naprosto zásadně,“ tvrdí novinář Karel Hvížďala. „V Německu ty organizace, které jsou zastoupeny v mediálních radách, určuje zákon. Organizace si tudíž samy vybírají své delegáty a nikdo jiný do toho nemluví. Formálně to pak jen schválí federální parlamenty, které ale v praxi pouze kontrolují, jestli zástupci nemají kriminální minulost. Dalším velkým rozdílem je fakt, že jsou to většinou mediální odborníci. Nemůže to být třeba koulařka, jako to bylo u nás.“

Karel Hvížďala a Peter Lange

Další velký rozdíl se týká pravomocí. „Německé rady nemohou odvolat ředitele. To může jedině soud, když se ředitel dopustí nějakého trestného činu. Na rozdíl od našich rad ty německé neřeší stížnosti. Na to má stížnostní oddělení každá stanice. Tamní rady prostě jen řeší dodržování zákona. A díky tomu se scházejí pouze dvakrát nebo třikrát do roka. Počty členů jsou navíc podstatně vyšší než u nás. A s tolika lidmi nelze tak snadno manipulovat, nelze je uplatit nebo jinak zainteresovat pro to, co by si přály politické strany,“ soudí český novinář.

Systém u nás podle Karla Hvížďaly funguje jinak z toho důvodu, že tu panuje velký institucionální a justiční nihilismus. „My prostě všechno obejdeme.“

Problém vidí Hvížďala i v tom, že čeští radní nejsou placení. „Mají jedině náhrady a cestovné. Když to všechno vedle sebe seřadíte, tak zjistíte, že ten rozdíl je zásadní.“

Česká televize - hlavní budova na Kavčích horách v Praze

„V Německu panuje rozšířený konsenzus o tom, jakou roli mají veřejnoprávní média pro demokracii. To znamená, že i jednotliví členové si jsou vědomi, že nezastupují pouze svou organizaci, ale mají důležitou roli i pro celek,“ vysvětluje Peter Lange.

„U nás je existence veřejnoprávnosti zpochybňována od začátku,“ reaguje Karel Hvížďala. „Vzpomeňme na Václava Klause, který označoval veřejnoprávní média za kočkopsa. Ten tvrdil, že mají být buď soukromá, nebo státní. Tenkrát byla snaha tato média zprivatizovat. Současný prezident ten systém také zpochybňuje a myslí si naopak, že by měla být veřejnoprávní média státní. U nás to postavení ve společnosti neprošlo silnou veřejnou diskuzí, která by ukázala, že jde o jeden ze základních sloupů demokracie.“

Potřebuje český systém veřejnoprávních médií reformu? Jak by měla média veřejné služby odolávat tlaku propagandy? A mohou se v něčem od nás inspirovat Němci? Poslechněte si celou debatu!

autor: Filip Titlbach
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.