Německo chce omezit nenávist na internetu. Dojde ale i na nenávist k ženám?

10. duben 2017
Žena

Nedávno jsem v České televizi mluvila o dezinformacích. Čtyřicetisekundovou ukázku z rozhovoru, v němž mluvím o fake news, pověsila televize na svůj facebookový profil, odkud ji lidé sdíleli. Následovala reakce, která lze použít jako názorná ukázka toho, čemu v debatách na internetu čelí ženy vystupující veřejně. Měl by to být také výchozí bod pro debatu, zda a jak bychom měly být před útoky na internetu chráněny.

Nejde jen o to, že mě diskutéři nazývali komsomolkou, cenzorkou, obhájkyní totalitních praktik. Případně ubohou filckou, hnuskou či neuvěřitelnou krávou. Stejným výrazivem častují moje mužské kolegy a být vystaven útočné a nevěcné kritice nakonec patří k novinářské práci. Rozdíl je v tom, že u mužů se obvykle neprobírá jejich vzhled – u mě to byla zejména výrazná červená rtěnka, kterou jeden z diskutérů nazval „hystericky nepadnoucí a křiklavou“. A taky se jim obvykle nestává, že by někdo veřejně zpochybňoval jejich osobní zážitek.

Šlo o jeden z mých starších textů. Zmíněný expert na make-up cítil potřebu se vyjádřit k mému rok a půl starému – a snad nejosobnějšímu – článku o sexuálním obtěžování, které jsem zažila ve škole. Útočníky byli mí spolužáci. Jeho pochyby, zda jsem si to celé náhodou nevymyslela a zda nejsem vůbec tak nějak celkově labilní, dále podpořili jiní diskutéři včetně vrchního tuzemského bojovníka proti muslimům Martina Konvičky. Ten přihodil tezi, že jsem spoluodpovědná za násilí, které se děje muslimským ženám. Celé to stylově zakončil další diskutér, který mi už dříve psal, že nejspíš toužím po hromadném znásilnění.

Měli by tyto projevy omezovat, případně rovnou mazat provozovatelé sociálních sítí? Nebo je lépe nechat to na uživatelích, kteří už dnes mají možnost „závadný obsah“ nahlásit? Násilí, ani to, které nezanechává hned modřiny, jako třeba stalking, v offline světě netolerujeme. A odpovědnost za trestání takových projevů nemá jen policie a soudy – za rasistické projevy fanoušků například fotbalové svazy kluby běžně trestají.

Muž - počítač

Některé země dnes začínají provozovatele sociálních sítí různými způsoby nutit k tomu, aby pravidla z fyzického světa zavedli i do toho onlineového. Právě v těchto dnech schválila německá vláda plán, podle kterého, pokud projde legislativním procesem, bude provozovatelům sociálních sítí hrozit pokuta až padesát milionů euro v případech, kdy sami projevy nenávisti, a v užším kontextu také fake news, neodstraní.

Obecná charakteristika násilí z nenávisti říká, že je motivováno „předsudky útočníka vůči napadenému v důsledku jeho nezměnitelné charakteristiky“. Mám za to, že obraz ženy, která si vymyslela sexuální obtěžování či útok nebo je po takovém zážitku coby labilní méně důvěryhodná, je možné mezi takové předsudky zařadit.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Návrh německé vlády je kontroverzní z mnoha důvodů – kritici kroku mají kupříkladu obavy, že provozovatelé sítí budou mazat všechno, co je i jen mírně kontroverzní, aby se vyhnuli pokutě. Další správně poukazují na to, že o tom, co je a není legální, by neměla rozhodovat americká společnost, ale tamní soudy. Na straně druhé však sociální sítě už dávno nenechávají svým uživatelům volné ruce. Facebook už nyní posuzuje stížnosti uživatelů, kteří se na něj obracejí s upozorněními na nenávistné komentáře, a také některé projevy maže. Twitter omezuje působení svým uživatelům, kteří napadají a vyhrožují druhým.

Sociální sítě by měly být odpovědné za to, co se na jejich platformách děje, byť je otázka, zda by k tomu měly být nucené pod pokutou. A vedle nenávistných projevů, třeba rasistických, by se měly vážně začít věnovat i těm s méně jasnými konturami. Třeba právě útokům na ženy. Konkrétně u sexuálního násilí nemají zpochybňující reakce jen dopad na konkrétní lidi, ale na společnosti jako celek – právě obava z toho, že jim nikdo neuvěří, vede drtivou většinu obětí k tomu, že o svých zážitcích nikomu neřeknou. Žijeme tak díky tomu ve společnosti, kde se násilí nevyšetřuje a netrestá.

Autor:Silvie Lauder

Další články autora