Nemůžete najít svobodu, když nejste svobodní sami v sobě, říká žena s bipolární afektivní poruchou

To, že je jiná, nebo se možná jinak chová, jí nejdřív začalo dávat najevo její okolí, postupně si však i ona začala uvědomovat, že nedokáže fungovat normálně. „Zdálo se, že celé dětství jsem byla bezproblémové, šťastné dítě, a najednou v pubertě nastal absolutní zlom, obrátil se mi denní a noční režim, stáhla jsem se ze sociálního života a upnula se jen ke knížkám a fantazijním světům,“ popisuje první projevy nemoci Eliška.

Pro spolužačky byla divná, okolí si s ní nevědělo rady, a tak přistoupila na to, že ona je ten vadný kousek skládačky. První návštěvu psychiatra doporučila třídní učitelka, a tak Eliška dostala svou první diagnózu – úzkostně depresivní poruchu se sociální fobií. Když pak v šestnácti letech vyhledala dalšího psychiatra, byly její potíže překlasifikovány už na bipolární afektivní poruchu, se kterou žije dodnes.

Čtěte také

Jak se smířit s bipolární poruchou a žít dál s nadhledem? Poslechněte si audiodokument Ona

Medikace ji provází prakticky od první návštěvy lékaře. Bojuje nejen s ní, ale i s váhovými přírůstky, které během jednoho roku přesáhly i 40 kilogramů, což s psychikou mladé ženy nepochybně zamává. V patnácti letech se osamostatnila a odstěhovala od rodiny, aby našla svobodu.

Nový začátek na gymnáziu v Praze se jí povedl, časem ale zase přišel propad a všechno podle jejích slov velkolepě prasklo. „Nemůžete najít svobodu, když nejste svobodní sami v sobě, nikdo vás nezachrání,“ vypráví Eliška. Střední školu zatím nedokončila, místo toho strávila mnoho měsíců psychiatrickou léčbou s rizikem, že bude zbavena svéprávnosti. O indikaci některých konkrétních léčebných procedur má v současné době pochybnosti.