Nenápadný humor Sacro GRA, dokumentu, který vyhrál Benátky

03115384.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03115384.jpeg

Sacro GRA režiséra Gianfranca Rosiho je první dokument v historii, který vyhrál benátský filmový festival. Podle mnoha anglicky píšících kritiků mu chybí jasné sdělení, jeho vítězství někteří přisuzují ochotě poroty nechat jubilejní 70. ročník Benátek vyhrát italský film o Italech. Rosiho záznam všednodennosti lidí žijících v blízkosti dálničního okruhu okolo Říma však přímočarou pointu nepotřebuje. Navíc je často až bizarně vtipný.

Rosi natáčel u okruhu zvaného GRA dva roky, v jeho dokumentu jsou momenty, ke kterým se náhodou nachomýtl, většinu scén však získal dlouhodobým snímáním několika hlavních postav. Kamerou zavěšenou nad oknem věžáku s výhledem na okruh zabírá staršího intelektuála, který žije v malém bytě s dcerou a těší se z toho, že v dálce vidí kupoli sv. Petra, při práci natáčí botanika urputně bojujícího se škůdci palem podél dálnice nebo záchranáře, který GRA zná nejlíp ze sanitky.

„Když se bojí, nemají na takovém místě co dělat,“ komentují z okna věžáku dvě sousedky zabarikádovaná okna a vchody malých domků u dálnice. V prostředí okruhu žijí většinou chudší lidé, Rosiho postavy jsou však z různých tříd, nedá se mezi nimi jasně identifikovat ani žádná jiná spojnice, kromě adresy je spojuje snad jen právě odlišnost. Rosi ve filmu ukazuje jejich obavy, únavu, smutek i zápal, něhu nebo humor. Sílu momentů, které nepotřebují komentář, násobí nenápadnou přítomností příběhů, které nevypráví. Jak se ocitl sympatický stárnoucí otec s dcerou v miniaturním bytě až za periferií města nebo kde jsou příbuzní záchranáře, se kterými skypuje, se nemáme dozvědět. Přesto snadno rozumíme situacím, které Rosi ze shromážděného materiálu vybral.

Sacro GRA ze všeho nejvíc vybízí k zájmu o lidi všech druhů a původů. Rosi, který natočil i zpověď bývalého služebníka mafie a několikanásobného vraha (Nájemný vrah – Pokoj 164) nebo život komunity lidí v poušti (Pod úrovní moře), se zdá být maximálně empatickým filmařem, který dokáže publikum přimět k porozumění svým postavám i díky svému smyslu pro humor. Jedním z hrdinů Sacro GRA je stoický klidný princ, který pronajímá svůj kýčovitý zámeček například k focení fotorománů, samotné groteskní focení připomíná díky svému prostředí scény z latinskoamerických telenovel. Téměř rozpustilé se zdá být natáčení zarputilosti a expertního zápalu botanika, který s hnusem popisuje „odporné hostiny a orgie“ brouků v organismu palem a vysvětluje, jak přesně je vymýtí. Jeho větou „Tahle hostina vás přijde draho!“ Rosi svůj dokument uzavírá. Vrcholem poťouchlosti je přerušení intimní, ale uvolněné scény otce a dcery záběrem na televizi, kde ufo nadšenec Giorgio A Tsoukalos známý z internetového memu zrovna prohlašuje, že naše vlády nám tají informace o mimozemšťanech.

03117239.jpeg

Čtěte také

Humor je v Rosiho filmu, jehož název má připomínat italský výraz pro svatý grál, často nenápadný, podobně jako sociálně kritický rozměr přítomný samotným umístěním na odpudivý okraj jednoho z nejkrásnějších evropských měst. Připomínka sociální reality je ale jen nutnou vrstvou dokumentu, který mnoho důležitého neříká. Stejně jako jeho inspirace, novela Neviditelná města italského spisovatele Itala Calvina počítá s lidskou představivostí, i Rosi počítá s tím, že obraz Sacro GRA a jeho domorodců bude dokončen až v hlavách diváků. On sám na něj definitivní vliv mít nechce.

Sacro GRA si můžete až do 11. května pustit na stránkách DAFilms.cz a rozhodnout se jak velkou (případně žádnou) částku jste ochotni za zhlédnutí dát.