Nepřijdu, jsem unavená. Podle sítí máme až moc hranic. Jak je nastavovat?

9. červen 2026

Nádech

„Hranice začínají řešit lidé, kteří cítí, že nemůžou zažívat pocit respektu v momentě, kdy se vyjeví. Kteří mají pocit, že se přizpůsobují druhým a ztrácí sami sebe,“ vysvětluje Pavel Rataj, párový terapeut a zakladatel Institutu párové terapie (INPAT). Podle něj se i proto často nejedná o téma samotných hranic – ve skutečnosti může jít třeba o problém s autoritou, strach z opuštění, ze selhání, z trapnosti, nedostatečnou autonomii nebo pevnost v naší identitě.

Stanovení si mezí a osobních mantinelů však není pouze individuální záležitostí – lidé se podle něj potkávají na hranicích. „Hranice je o zátěži a učení citlivosti. Není jen o tom, jak to mám já, ale taky jak to máš ty a co s tím uděláme. Jak se oba dva cítíme. Často se objevuje ‚stavte si hranice‘, jako by to znamenalo, že tak se budují vztahy. Tak to není. Postavím hranici, ale potom potřebuju obstarat napojení. Hranice mě nechá v bezpečí, ale v samotě – protože druhého odmítne a zůstane venku za hranicemi,“ popisuje terapeut.

Na sociálních sítích se také často objevuje názor, že máme hranic až moc. „Dost hraničící člověk často zůstane hodně opuštěný. Na vědomé úrovni si dávám hranice, ale na nevědomé úrovni nevidím, že hranice mě chrání před zraněním. Ale pro vztah je zranitelnost důležitá,“ dodává.

Kde a jak se učíme nastavování hranic? Jak obstarat napojení, když nastavíme hranice? Jak poznat, že se hraničíme příliš? Poslechněte si nový díl pořadu Nádech s párovým terapeutem Pavlem Ratajem.

autor: Lucie Zajda