Nespolknout Palahniukovi návnadu. Autor Klubu rváčů se chce zavděčit omalovánkami

Osm povídek zachycuje obvyklá Palahniukova témata jako násilí, sex či závislost. Každou z nich doprovází několik kreseb profesionálních komiksových kreslířů povětšinou z nakladatelské stáje Dark Horse Comics, vydávající Hellboye či Sin City Franka Millera. Duncan Fegredo, Tony Puryear či Joëlle Jones a další jsou zvyklí kreslit na objednávku, proč se ale autor kultovního Klubu rváčů a temné Ukolébavky rozhodl vsadit na obraz, můžeme jen hádat.

Snad v každém loňském rozhovoru pro česká média mluvil Palahniuk o dvou věcech: o dnešních bezradných mladých, kterým chybí konkrétní nepřítel coby stimul, a literatuře jako mrtvole, na níž divoce tančí komiks s videohrami. Literatura je na tom prý tak špatně, že ji zachraňují jen omalovánky pro dospělé. Ty se totiž nepůjčují v knihovně ani mezi přáteli a neprodají se do antikvariátu... Každý si musí pořídit vlastní a v tom vězí ten trik, který se Palahniuk rozhodl využít. Už dvojku svého nejznámějšího románu Klub rváčů vydal rovnou jako komiks, aby se svezl na aktuální vizuální vlně. Omalovánky jsou jen další, logický krok. Nadevše totiž stojí o širokou odezvu a literatura už ji podle něj nevyvolává.

Provokativní upřímnost a zábavný cynismus jsou dlouhodobě součástí jeho značky, kterou důsledně buduje dvacet let a dvacet knih. A kromě popisů hnusu nikdy nešetřil řečmi o penězích. Tentokrát ale jako by šla literatura stranou. Povídky jsou psány příliš lehce a po přečtení vyprchávají z mysli rychleji než bublinky z koly (ostatně umisťovat reklamní slogany a loga do nových kontextů je další z jeho oblíbených postupů). Přitom nápady nechybí a témata jsou neotřelá, ale vše zůstává na půl cesty.

Z komiksu Chucka Palahniuka Návnada|foto: Nakladatelství Crew

Příkladem může být povídka Nesmysl, vyprávějící o ženě, která se rozhodne získat otce pro svého syna během BDSM rasové hry s převrácenými rolemi, stačí mu jen oprátku z krku sundat o něco později... Aby čtenář uvěřil plánu hlavní hrdinky, chtělo by to propracovanější motivaci a lepší skladbu detailů, nejen šokující pointu. Podobně je tomu v povídce Schválně co to udělá o neštěstí dívky Heather. Tu se volnomyšlenkářští rodiče rozhodnou odlákat od víry pomocí sektářských bohoslužeb. Jejich sebestřednost je ale natolik obludná, že nezvanou víru ve své dceři ještě posílí.

Chuck Palahniuk: Mladá generace zkameněla, je plná starých lidí

• Upravit

Klub rváčů je kniha, která dokázala popsat problémy mužské populace v generaci X. Mladí zaměstnanci korporací měli perspektivní kariéru, peníze utráceli za sériově vyráběný luxusní nábytek, schraňovali majetek, ale hluboko v duši trpěli dlouhodobou prázdnotou. Hlavní postava Klubu rváčů se ze své vlastní krize, ještě prohloubené insomnií, dostane díky antihrdinovi Tyleru Durdenovi a jeho kolektivní terapii násilím.

Zde se dobře ukazuje, že Palahniukův myšlenkový základ je vlastně přes veškeré fekálně-sexuálně-násilnické balení konzervativní. Základní „stará“ témata jsou vyšponovaná do hyperbol a fantasmagorií tak, aby byla blízká dnešnímu čtenáři. Postup pro Palahniuka obvyklý – známý už z Neviditelných nestvůr (napsal je ještě před Klubem rváčů) – tentokrát ale balanc neudrží. Ze spisovatele, který schopně využíval trendů a popkultury, je najednou autor, který jim stěží dýchá na záda. Chtělo by to sesbírat zbytky sebedůvěry, nesnažit se zavděčit generaci Instagramu a zase se vrátit ke slovu. A to v případě Palahniuka kdysi dokázalo ztišit i ten nejhlučnější bar.

Chuck Palahniuk: Návnada. Přeložil Richard Podaný, 152 stran, Crew (2017).