Neúcta k umění je neúctou k demokratickým hodnotám. Projekt Hmotnost mapuje umění v Kampusu Dejvice
V zapadlé části kampusu stojí velká skleněná kniha. Jeden list je ulomený, další popraskané, jde přitom o dílo slavné sklářky Jaroslavy Brychtové. „Je to ukázka toho, jak se dnes v některých případech zachází s uměním, které vznikalo hlavně za minulého režimu,“ říká pro magazín Spot Marek Mach z projektu Hmotnost, který chce zmapovat díla v interiérech a exteriérech kampusu, představit je studentům i veřejnosti a také popíchnout univerzitu, aby se začala o umění lépe starat.
„Chodil jsem okolo těch nejrůznějších děl každý den a uvědomil jsem si, že o nich vlastně vůbec nic nevím,“ vzpomíná Marek Mach, doktorand na Fakultě stavební ČVUT, kde se myšlenka na projekt vlastně vzala. „Postupně jsme zjišťovali, že nejde jen o soupis pár uměleckých děl, ale že problematika umění ve veřejném prostoru je mnohem hlubší problém,“ doplňuje ho historička architektury a doktorandka Fakulty architektury stejné univerzity Veronika Vicherková. Pro právě se rozbíhající projekt Hmotnost připravili mapu děl, web s podrobným popisem objektů i osudů jejich autorů. Na ČVUT bude probíhat také výstava fotografií a chystají se i komentované procházky po areálu. „Kampus je plný mladých lidí, kteří by měli ke svému okolí získat pokud možno pozitivní vztah. K tomu ale potřebují o okolním prostředí něco vědět,“ domnívá se Vicherková.
Kampus Dejvice začal vznikat za první republiky podle plánu respektovaného architekta Antonína Engela. Budování vysokoškolského areálu sice přerušila druhá světová válka, ale po ní se začal kampus znovu dostavovat, a to podle původních Engelových plánů. „A to je jeden z důvodů, proč kampus tak dobře urbanisticky funguje,“ vysvětluje Vicherková. „Engelovi následovníci sice naprojektovali jiné budovy, než jaké zamýšlel Engel, ale hmotově a prostorově stále respektovali jeho koncept.“ Dejvický kampus je jedinečný, protože na něm lze pozorovat architektonický vývoj od počátku 20. století až do současnosti. Stojí tu vedle sebe prvorepublikové budovy dnešní VŠCHT, fakulty ČVUT z 60. až 80. let i nová Fakulta architektury a Národní technická knihovna, které byly postaveny po roce 2000.
Nejvíce uměleckých děl v kampusu pochází z období 60. až 80. let, kdy se vždy několik procent z rozpočtu stavby vyčleňovalo na uměleckou výzdobu. V univerzitních budovách i mezi nimi tak můžete narazit na sochy, mozaiky, gobelíny nebo klasické obrazy, mnohé z nich od velmi slavných autorů, například Cyrila Boudy, Stanislava Libenského, Aloise Fišárka a dalších. „Jedním z hlavních problémů je, že se tu nachází několik fakult a univerzit a vlastně nikdo pořádně neví, komu ta díla dnes patří a kdo by se o ně měl starat,“ vysvětluje Marek Mach, proč jsou některá významná umělecká díla v tak neutěšeném stavu.
Jaká umělecká díla a kde se v kampusu nachází? Jak některá z nich dopadla po letech nezájmu? A jak se kampus líbí studentům? Poslechněte si magazín Spot.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
