Neumíme předstírat. Novou desku inspiroval dokument o The Beatles, říká kanadská kapela Peach Pit
Indie-popová kapela z Vancouveru Peach Pit má na kontě čtyři alba, sbírá miliony poslechů měsíčně a vystupuje po celém světě. „Pardon, nevim, jak jsme vám to mohli udělat, ale před lety jsme tu hráli ve sklepním klubu koncert.. pak se z nás stala pořádná kapela a už jsme nikdy nepřijeli,“ znělo z pódia vyprodaného pražského klubu MeetFactory. Deset let fungování, nové album Magpie (v překladu straka) i jeho náročný proces vzniku probrali v rozhovoru pro Radio Wave.
V hlavě jsem si vždy kvůli různým povídačkám spojoval straky s kradením. Údajně ale tenhle pták symbolizuje takovou dualitu – někdy přináší radost, někdy smutek. To je něco, co na Peach Pit lidi tolik milují – vaše hudba působí uhlazeně, bezstarostně až „plážově“. Obsah textů i vokální projev ale bývá tíživý, melancholický až potemnělý. Dělá tohle pro vás i nové album?
Peter Wilton (baskytarista): Jo, řekl bych, že určitě. Když jsme pro to album hledali název, tenhle se nám prostě líbil. Hlavně to, jak zní. Význam a symbolika okolo straky – to se přidalo až později. To album ale určitě přináší oboje – je tu celá paleta emocí, příběhů a myšlenek.
Neil Smith (frontman): Bylo to fakt o hledání významu v názvu. Magpie prostě působil jako dobrý název pro desku. Hodně se nás lidi ptají na významy našich názvů. Ne vždycky na to máme odpověď krom té, že to prostě znělo cool. V tomhle případě jsme se ale víc do hloubky zaměřili na to, co straky symbolizují. A přišlo nám, že je to dobrý popis toho, jaké to album je – kousky příběhů z různých fází našeho života, podobně jako straky sbírají malé blyštivé poklady. A potkává se tady pozitivní s negativním, což je něco, co nám sedí.
Tohle album popisujete jako takovou amalgamaci všech předchozích. Potom, co jste objevovali nové přístupy k songwritingu i tvorbě zvuků – jednou jste byli blíž folku, jindy blíž country – teď cítím, že tahle je o nacházení pevné půdy v tom všem, co jste se za svou cestu naučili. To naznačuje, že by mohlo jít o ten zatím nejpřirozenější kreativní proces. Ale bylo to tak?
Neil Smith (frontman): Ne, nakonec vůbec nešlo o hladký a přirozený proces. Šli jsme do toho s představou, že vytvoříme něco fakt organickýho, co vznikne z fleku – přímo ve studiu. Tahle metoda nám někdy funguje – pracovat rychle, za pochodu, bez větších příprav.. už nám dřív fungovalo. Vznikly takhle některé naše nejoblíbenější písničky – třeba Everything About You z předchozího alba From 2 to 3. Tu máme fakt rádi a vznikla z ničeho nic. S tímhle přístupem jsme do toho šli a tentokrát to nevyšlo. Byla to výzva. Nakonec jsme zrušili termíny ve studiu a další půlrok jsme pracovali na písničkách. Takže to byl náš asi zatím nejmíň organický kreativní proces. Díky tomu jsme se o sobě hodně naučili. V tomhle ohledu je to taková naučná deska – připravila nás k tomu, aby naše pátá nahrávka mohla být ta nejlepší vůbec. Byla to zajímavá zkušenost.
Zajímá mě něco, o čem v rozhovorech mluvíte – při psaní vás totiž inspiroval dokument od Petera Jacksona, který sleduje The Beatles ve studiu při psaní Let It Be. Jak to ovlivnilo kreativní proces u Magpie?
Chris Vanderkooy (kytarista): Co na tom bylo skvělý je to, jak úžasně nudný to celý je. Jsou to prostě The Beatles ve studiu, kteří v tu chvíli nejsou ničím víc než kapelou. Jasně, jsou to Beatles a dělaj neuvěřitelnou hudbu, ale mlácení hlavou o stěnu a frustrace se ani jim nevyhne. No a my jsme tohle zažili! Je tu tohle zrcadlení, který na tom můžeme fakt ocenit, protože působí jako jakákoliv kapela ve studiu. Je unikátní je vidět z téhle perspektivy. Je opravdu fajn nemuset platit za čas ve studiu, když vznikají tyhle syrový nápady.
Peter Wilton (baskytarista): Ten dokument, a to, jak nás inspiroval jít z fleku psát do studia, je možná to, co nám tolik stížilo situaci. Byla to ale potřebná lekce.
Neil Smith (frontman): Kéž by to bejvalo zafungovalo, mohli jsme být géniové! (smích)
Chris Vanderkooy (kytarista): (smích) Jo, bohužel nejsme Beatles..
Kdo z vás nejčastěji přichází s těmi nejdivnějšími nápady? A fungují?
Neil Smith (frontman): Pravděpodobně je to Chris, kdo mívá ty nejdivnější nápady. Možná to ne vždycky napřímo vyjde, ale otevře to nějaké dveře – nový úhel, na který by nikdo jiný z nás nepřišel. Divný ale neznamená nejhorší, myslím tím ty nejvíc „unikátní“ nápady.
Je u Peach Pit na spadnutí rozhovor s ikonickým novinářem Nardwuarem? A co kapelu už víc než deset let drží pohromadě? Poslechněte si celý rozhovor z backstage smíchovského klubu MeetFactory.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
