Nevinnost Pontiak je načichlá táborákovým ohněm

Bratři Jennings, Van a Lain Carneyovi chtěli dělat hudbu už od mala, ale v době, kdy vyrůstali v Blue Ridge Mountain, ještě nevěděli, že ji budou dělat společně. Spojení s místem je pro ně důležité. Inspirací jim byla také Anglie, kde Van a Lain studovali, nebo baltimorská nezávislá scéna – na krátkou dobu se rozhodli opustit hory a žít ve městě. Stvrzením je EP Kale se spřízněnými Arbouretum z roku 2008.

Van vidí v hudbě barvy, jak řekl jeho bratr Jennings v jednom z rozhovorů kolem vydání jejich předposlední desky Echo Ono. Chtěli na ní dosáhnout impresionistického díla. Vznikalo spontánně, stejně jako většina předchozích věcí. Na nejnovější desce ale pracovali soustředěně, vyhradili si na ni i víc času. Pontiak jsou v kreativním procesu velice pracovití – ve svém studiu na rodinné farmě tráví celé dny. Když šli nahrávat, Van měl už velkou část písniček napsanou. Zbytek je výsledkem nekonečných hodin, kdy nápady rozpracovávali přímo ve zkušebně.

Innoncence - Pontiak|foto: Oficiální Facebook Pontiak

Innocence je víc melodická a přístupná deska než předchozí nahrávky. Písničky mají bratry víc spojit s lidmi, jak sami říkají. Album otevírá eponymní track s ječivým vokálem a kontrastním tempem usazující začátek nahrávky do sludge metalu. Další skladby Lack Lustre Rush a Ghosts se snaží držet linii, než přijde folková mezihra s It´s The Greatest, Noble Heads a Wildfires v duchu písničkářství Neila Younga. Surrounded by Diamonds si zase vzápětí můžete díky Vanovu démonickému vokálu lehce splést s ranými Black Sabbath. Nezapomenutelná je především balada Wildfires, která může obsáhnout všechno, co vás na tomhle světě trápí, a stejně tak ji můžete přejít bez zamyšlení. Připomíná třetí epos z geniálního, temně avantgardního EP Comecrudos, které vzniklo jako soundtrack k cestě dodávkou z Phoenixu do národního parku Big Bend v Texasu.

Pontiak kreslí hlasitou kytarou atmosférický sentiment. Bratři Carneyovi jsou pokračovatelé tradic 60. a 70. let, hudba Pontiak je jejich přirozeností a mají spoustu energie. Přestože jsme to všechno už někdy slyšeli, chceme u tohoto táboráku fungujícího jako stroj času sedět na místě a koukat do ohně. Tohle vzpomínání dává smysl. Víc než neustále sledovat kapely, které se snaží oživit něco, co v nich už není, a neumí zestárnout.

Hodnocení: 85 %
Pontiak – INNOCENCE (Thrill Jockey, 2014)